„Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je služba rodinám zejména v jejich domácím prostředí, ale také ve středisku, které máme přímo v Hanušovicích. Za rodinami vyjíždíme
a učíme rodiče, jak se věnovat svým dětem, aby měly šanci uspět v běžné základní škole.
To se týká předškoláků. Když děti pak nastoupí do základní školy, učíme zase rodiče, jak
se s dětmi učit, aby zvládly první třídu a aby správně ve škole „odstartovaly“. Také se snažíme vštípit rodinám, jak by dítě mělo správně trávit volný čas,“ popisuje práci na Hanušovicku vedoucí šumperské pobočky SPOLEČNĚ-JEKHETANE Lenka Čermáková. Jednou týdně pro děti ve středisku v Hanušovicích pak pracovníci připravují různé volnočasové aktivity.
Pro malé klienty často musejí dojet do špatně dostupných okolních obcí, kam jezdí autobusy minimálně.

Obecně špatná dostupnost byla důvodem, proč společnost podala žádost prostřednictvím Místní akční skupiny Horní Pomoraví v rámci Integrovaného operačního programu o podporu na nákup většího auta. Děti se tak dostanou z vesnic nejen do střediska v Hanušovicích, ale i za běžnými zážitky a mohou tak být mnohem častěji v kontaktu se společenským prostředím. „Několikrát v roce pořádáme pro děti výlety a naučně-vzdělávací akce, aby se dostaly na místa, kam se s rodiči nepodívají, například do zoologické zahrady nebo do romského muzea, aby poznaly i svoji kulturu, protože rodiče jim dnes moc informací a tradic nepředávají,“ přibližuje situaci v dnešních romských rodinách Lenka Čermáková.

Na Hanušovicku pracují dva terénní pracovníci organizace, z nichž každý má na starosti 15 rodin a průměrný počet dětí v rodině činí pět, obvykle je to však více. Většina z nich jsou školáci na základce. Podle vedoucí Čermákové se nedaří rodiče přesvědčovat, aby více posílali své děti na střední školy nebo učňovské obory. „Jde o druhou generaci, která nikdy nechodila do zaměstnání. Mnoho rodin přišlo o trvalý domov a žije v ubytovnách, kde děti nepoznají soukromí, nemají vlastní kout, všechno je všech a všude jsou lidi. To je špatné, protože děti z ubytoven nebudou mít žádnou zkušenost, co to znamená být „doma“ a nebudou tedy mít v budoucnu představu, jak vlastní domov vybudovat,“ říká Helena Balabánová, ředitelka SPOLEČNĚ-JEKHETANE, o. p. s.

Terénní pracovníci spolupracují i se zástupci obcí. V případě, že se do vesnice nastěhuje nová rodina, předávají si informace. „Téměř vždycky se pak z nové rodiny ozve minimálně jedna osoba, která by chtěla službu využívat. Řešíme také vážné situace, jsme schopni zajistit
i potravinovou pomoc z potravinové banky. Jeden rok jsme dělali pro děti i vánoční balíčky,“ doplňuje popis mravenčí práce terénních pracovníků neziskové organizace SPOLEČNĚ-JEKHETANE Lenka Čermáková.