Na vaše dotazy odpovídá ředitel obecně prospěšné společnosti PONTIS Šumperk Miroslav Adámek.

Dobrý den, Ireno, čím déle pracuji  v sociálních službách a seznamuji se s různými životními příběhy lidí, tím méně si troufám kategoricky tvrdit, že úplně za všechno si člověk v životě může sám. Jak se říká: „Některé věci v životě ovlivnit nemůžeme. To, co můžeme, je vybrat si rozhodnutí, jak se k určité události postavíme.“ Já sám jsem vyloženě s lidmi bez domova cíleně nepracoval, ale protože společnost, kterou vedu, provozuje ubytovnu pro lidi, kterým život na ulici hrozí, něco o lidech v této situaci vím. 
 Pomáhat lidem, kteří o pomoc nestojí, v podstatě nemá smysl. Musíme ale umět rozlišovat. Někdy se každý z nás může dostat do situace, kterou sám nemá šanci zvládnout. Moje zkušenost je taková, že nejvíce ohroženi jsou lidé, kterým se rozpadla rodina, lidé s nízkým vzděláním nebo lidé hendikepovaní, ať už fyzicky, nebo psychicky.  Životní příběhy takových lidí nejsou veselé. Jsou mezi nimi mladí lidé i lidé seniorského věku. Od kolegyně, která ubytovnu v Zábřežské ulici v Šumperku vede, vím, že práce s těmito lidmi není jednoduchá, ale má výsledky. Na ubytovně žijí lidé, kteří se přinejmenším rozhodli dodržovat určitá pravidla a povinnosti a určitému procentu z nich se skutečně podaří vydat se v životě lepším směrem. Bez pomocné ruky by to ale nedokázali. Proto jsem přesvědčen, že i tento typ služby, když se poskytuje správně, je smysluplný. Více by vám řekla moje kolegyně Jiřinka, která tvrdí, že práce s lidmi na okraji společnosti ji naučila nikoho nesoudit.