Přitom za sebou mají nejproduktivnější sezónu v kariéře. Mistrovství republiky dokončili na třetím místě, ve světovém šampionátu skončili o jedinou pozici za elitní dvacítkou. „Závod v Kramolíně jsme dokázali vyhrát, k tomu jsme byli čtyřikrát na bedně. I když můžeme být relativně spokojení, pořád je co zlepšovat. Ve světě nás o příznivější umístění připravily pády v Německu a Lotyšsku. K tomu, abychom byli ještě úspěšnější, nám chybí více zkušeností a hlavně finance. Je to velký problém,“ objasňoval neradostně Pavel Hroch. „Vybavení máme špičkové. Dokonce plánujeme nákup nové motorky. Pokud vám ale nedostatek peněz brání v častějším tréninku a odjetí všech závodů, hned se to projeví. Jakmile dvakrát nebo třikrát chybíte, ostatní vám bodově odskočí a konečný výsledek není takový, jaký by mohl být,“ zalitoval sehraný tandem.

ŽIVOT VISEL NA VLÁSKU

Možnost častěji naskakovat do akcí mistrovství světa jim evidentně prospěla. „Hodně nám to pomohlo. Jsme rychlejší a nabrali jsme řadu cenných poznatků. Naší prioritou bylo dostávat se přes náročnou kvalifikaci do hlavních závodů, což se nám dařilo suprově. Tedy až na dvě výjimky. Nebýt dvou karambolů, mohli jsme být stoprocentní. V Lotyšsku na mě spadla motorka a byl jsem kompletně dobitý a pobouchaný. Měl jsem naražené koleno a zablokovaná záda. Bolavá zranění nás vyřadila ze hry na další tři závody,“ popisoval Pavel Hroch.
V roce 2014 visel jejich sidecarcrossový život na vlásku. A to doslova. Martin ležel přikurtovaný v nemocnici se třemi rozdrcenými obratli a nikdo netušil, jestli se do motoristického kolotoče ještě někdy vrátí. „Nebylo to jednoduché období, ale všechno jsme zvládli. Teď je pro nás start každého závodu třešničkou na dortu. Na to, co se vám může stát a přihodit, je lepší nemyslet. Snažíme se být pozitivní a pokaždé odvádět absolutní maximum. Už jen kvůli dřině, kterou podstupujeme v zimní přípravě. Zároveň nechceme zklamat sponzory a rodiče, kteří nás fantasticky podporují. Dohromady tvoříme jeden velký tým. Nikdy bychom nebyli tam, kde jsme, bez jejich přízně a pochopení,“ děkovali na dálku populární „Hrošáci“.

ČÍM DÁL VĚTŠÍ SOUSTO

Potom, co si v minulosti prožili, jsou dostatečně zocelení. S počáteční nervozitou se potkávají vždycky, na trati však rychle odezní. Závodění je totálně pohltí. S většími obavami a strachem tak kolikrát bojují rodinní příslušníci a přítelkyně. „Zatím nám to tolerují a jsou našimi oporami,“ pousmáli se při odpovědi na jednoduchou otázku.
Pro české soupeře představují čím dál větší sousto. Nadupané konkurenci se nekouše snadno. „Jednou bychom chtěli dosáhnout na domácí titul a ve světě se podívat do nejlepší desítky. Víme, že to nebude snadné. A zase jsme u financí…“ vrátili se k nejvážnější komplikaci.
V nadcházejícím ročníku se seriál světového šampionátu bude skládat ze čtrnácti dílů. „Jsou tam obrovské přejezdy. Třeba mezi Belgií, Španělskem a Německem. Náročné to bude nejen časově, ale především z ekonomického hlediska. Pomoci věrných sponzorů a partnerů si moc vážíme, ale bohužel to na pokrytí nákladů a naplnění několikamiliónového rozpočtu ani zdaleka nestačí. Reprezentujeme Českou republiku a od Autoklubu nám přijde pakatel v řádech několika desítek tisíc korun. Podpora z nejvyšších míst není taková, jaká by měla být,“ postěžoval si Pavel Hroch a pokračoval: „Nezbývá nám nic jiného, než si drtivou část všeho potřebného platit ze svého. I když se nám to nelíbí, těžko s tím něco naděláme. Sajdy nejsou fotbal. Točí se v nich úplně jiné peníze. Na mistrovství Evropy družstev nám přispěli aspoň na náklady spojené s cestou. Každá pomoc je dobrá a vždycky se hodí. Naše momentální situace se ale jeví natolik vážně, že nemůžeme říct, kolik toho budeme schopni v příštím roce odjezdit. Ke spokojenosti a většímu klidu nám chybí nezanedbatelné množství finančních prostředků.“

VŠECHNO MUSÍ LADIT

Přestože mají po sezóně, žádné nicnedělání nepřipadá v úvahu. Posilovna, běhání, bazén. A pokud to počasí dovolí, tak i kolo nebo běžky. Program zimního chystání je pestrý a zabere téměř každý den v týdnu. Cíl je jediný – dobře se připravit na další závodní období v disciplíně, která není pro každého. „Připadá nám daleko zajímavější než třeba klasický motokros. Už jen proto, že nejste na všechno sám a musíte si vyhovět ve dvou lidech. Jeden řadí, brzdí a co možná nejvýhodněji najíždí do zatáček, druhý má na starosti jiné důležité věci. Je to tak padesát na padesát, a jestli chcete prorazit, musí všechno fungovat a dobře do sebe zapadat. Sebemenší rozepře, hádky, nesrovnalosti a nedokonalosti do sidecarcrossu nepatří. Pokud by vám to neladilo, nemělo by to smysl. Byl by to pro vás hodně nebezpečný sport,“ popisovali zasvěceně.