Zpěvák, skladatel, kytarista, flétnista a bubeník Petr Spálený prožíval konec padesátých let minulého století jako amatérský bigbeatový hudebník. Zpočátku vystupoval ve skupině svého bratra Jana, hrál v hudebním divadle Apollo a dvacet let účinkoval v kapele stejného jména. Profesionálně se věnuje hudbě od roku 1967.

V kapele Apollo Band svou výškou, hřmotnou kytarou a jadrným zpěvem zaujal Stanislav Jelínek, podobně jako neúnavný Tomáš Zahradnický (baskytara) a Pavel Krejča (klávesy, skladatel). Za bicími se skromně schovával Jiří Jirsa a poblíž mu s kytarou asistoval Zdeněk Šulc, pro svůj zevnějšek zvaný Lomikar.

Publikum bylo jako vždy vnímavé a dobře naladěné. Každou další písničku „obyčejného“ zpěváka vítalo bouřlivým potleskem a nadšením.

Petr Spálený vyzval v závěru svého koncertu své fanoušky ke společnému zpěvu. Po písni Trápím se, trápím a hitu Až mě andělé bylo jasné, že vzájemné setkání nemůže tak smutně skončit.

Úplně na závěr zazněla písnička se symbolickým názvem Šedesátý léta. Její text nenápadně prozradil, že Petru Spálenému klepe tento měsíc na záda symbolická 68.

Skupina Apollo Band se loučí se Šumperkem. Spokojený Petr Spálený děkuje publiku: „Někdy zase na shledanou!“

foto: tor