Původní návrh jesenického architekta Rudolfa Zelenky počítal s využitím objektu jako rodinného domu. Až do roku 1939 zde žili různí soukromí majitelé. V prosinci 1939 koupily nemovitost říšské dráhy. Podle historiků není pochyb, že původní majitel byl k prodeji donucen v rámci tzv. arizace židovského majetku. „O osudu jeho rodiny víme pouze to, že někdo z rodiny musel přežít holocaust, protože v pozemkové knize je zápis z roku 1948, v němž se poznamenává podání návrhu na restituci. K restituci ale nedošlo, od 1. března 1949 byla vila v národní správě a od roku 1950 bylo vlastnické právo k nemovitosti převedeno na Československý stát, konkrétně na Československé státní dráhy, n. p.,“ uvádí k historii Vily Elis Bohumila Tinzová, ředitelka Státního okresního archivu v Jeseníku.

Jméno Elis nese nemovitost po rakouské císařovně Alžbětě. Ulice, na které byla nemovitost postavena, se totiž jmenovala Elisabethstrasse.

Návštěvníci se zde mohou těšit na skutečné gastronomické zážitky. Zdejší kuchaři se identifikovali se slezskou kuchyní a dovedli ji k dokonalosti. Slezské menu zde nabízí jako součást jídelního lístku jednotlivě, ale i v kompletním menu.

To se skládá ze slezského vlažného salátku z opečené kachny ochucené čerstvým tymiánem, opečenými jablky, barevnou cibulí a jeřabinami. Předkrm se servíruje s rozpečeným domácím škvarkovým chlebem. Polévka je krémová a z červené řepy.


Komu červená řepa na jazyku neladí, ať se nebojí a ochutná tuto pochoutku zdobenou jemnou linkou zakysané smetany. Slezské knedlíčky z odpalovaného těsta provází do žaludku hovězí špikovaný karabáček pečený na zázvoru. Menu završují slezské tvarohové knedlíčky s jablky, sypané opraženou strouhankou na másle se skořicí a cukrem. Prostá slezská kuchyně se tak stává rafinovaným zážitkem.