Pan Josef Viktorín ze Šumperka má na svém kontě mnoho úspěchů z turnajů v šipkách. V jeho bytě je vystavena spousta pohárů a věcných cen, které v soutěžích získal. Dalo by se říct :
„pohár kam se podíváš“.
Už v předsíni zaujmou poličky s poháry, další zdobí kuchyňskou linku a jsou vystavené i v obývacím pokoji. Některé poháry má dokonce i v bytě rodičů.

                                   

„Kterého ocenění si vážíte nejvíc?“

„Asi z finále ČR, kde jsem skončil na pátém místě, před třemi roky. Bylo tam asi 160 hráčů. Ale z každé ceny do třetího místa mám radost. Poháry, co jsme hráli za „manšaft“, máme v hospodě na Třemešku, těch je asi dvě stě… “

                                     

Při pohledu na pana Viktorína bych se nejraději zeptala, proč nepatří do skupiny historického šermu. Ale raději se zeptám :

„Kdy vás začalo bavit hrát šipky?“

„Po vojně jsem pracoval v Šumperku jako číšník. V hospodě byl automat. Tak jsem hrál, když tam nikdo nebyl. Potom jsem pracoval v Novém Malíně, tam byly sisálové terče na ocelové hroty. V tělocvičně pořádali turnaje, na které jsem taky chodil. Pak jsem začal hrát ligu.“

                                       

„Od kdy hrajete ligu?“

„Asi od roku 1993. Nejprve jsme hráli jen tak - mezi sebou a potom jsme zjistili, že se v Šumperku hraje liga, tak jsme se přihlásili a od té doby se účastníme soutěží.“

                                     

„Jak se hraje takový ligový zápas?“

„Hrají čtyři proti čtyřem, osmnáct zápasů. Tady v šumperské lize nemusíme být registrovaní, ale když hrajeme šternberskou ligu, tak tam už ano. Na podzim dostaneme rozlosování, protože soutěže se hrají přes zimu. V létě se hrají turnaje. Do republikových turnajů se musí hráč probojovat z kvalifikačních soutěží,“ vysvětluje mi pan Viktorín a ukazuje brožurku, kde jsou jednotlivé zápasy a rozlosování zaznamenány.

                                       

„Vy jste kapitán? Předpokládám to z názvu družstva.“

„Ano. V družstvu máme 9 hráčů. Nejmladšímu je jedenáct let. Jsou tam kluci z Rudy, z Bludova, Úsova, z Kamenné, já jsem ze Šumperka. V soutěžích obsazujeme často první místo,“ povídá hrdě, ale s úsměvem.

„Je hraní v lize omezeno věkem?“

„Na velkých turnajích jsou kategorie, ale v těchto ligových soutěžích to není věkově omezeno. Můžou hrát jak ženy, tak muži. Ale musí být registrovaní.“

„Kde se musí zaregistrovat ten, kdo by chtěl hrát ligu?“

„Musí začít hrát s nějakým družstvem. Kapitán, když vidí, že to bude dobrý hráč, vyřídí mu registraci na svazu (ČŠS- Český šipkový svaz – pozn. red.). Musí dát fotku na průkaz a zaplatí poplatek. Hráč pak dostane průkaz a může čerpat i nějaké výhody, třeba zdarma vstup na koupaliště nebo diskotéku.“

                                     

„Popište mi, laikovi, pravidla soutěže.“

                                       

Přiznám se, že jsem tomu stejně moc neporozuměla, i když mi to pan Viktorín se zápalem vysvětloval.
Občas zahlédnu v televizi hru profesionálních hráčů v šipkách. Soustředěné pohledy a přesná trefa…
I tento koníček je finančně náročný - startovné, stravné, nocleh, benzín…každý, kdo se nějakému koníčku věnuje, ví, o čem je řeč.

„Jak se vám v poslední době daří?“

                                        

„Myslím si, že na to, že netrénuju, tak docela jo. Když jsem sám doma, tak si hodím tak hodinku, hodinku a půl.“ (Na vstupních dveřích bytu je umístěn terč).

„Na které soutěži jste v poslední době byl a jak to dopadlo?“

„V Hoštejně se pořádal před Vánocemi menší Vánoční turnaj. Tam jsem byl druhý. Teď se o víkendu chystám do Olomouce na Masters Turnaj 2011.“ 

                                        

„Děkuji za rozhovor a přeji vám, aby se vám dařilo nejen tuto sobotu.“

Snad jsem se dnes o tomto sportu přece jenom něco dozvěděla. Možná, že až při „surfování“ po televizních kanálech narazím na turnaj v šipkách, nebudu přepínat.