Mužstvo složené z několika velkých osobností a žijících legend oddílu, který kvůli chybějící mladší generaci „vymřel po meči“, měli manažersky na starosti bývalí hrající trenéři Petr Korec a Tomáš Laštůvka. „Pevné základy jsme chtěli postavit kolem Peti Dopity. Před rokem nás odmítl s tím, že mu musíme dát vědět aspoň dva měsíce dopředu. Zpočátku se zdráhal i letos, ale protože jsme se tentokrát ozvali včas, nemohl se z toho vykroutit. Nakonec jsme se na jeho popud sešli na společném tréninku. Nacvičili jsme lajnu, oprášili některé signály a trochu si zastříleli. Bylo nás jedenáct,“ prozradil prvně jmenovaný.
Na Hanou se vydala parta čítající patnáct aktivních hráčů. „Všechny posty jsme měli zdvojené, což bylo super. Jako čtyřicátník jsem byl až devátý nejstarší. Některé mladší kluky, co ještě hrávají v Uničově nebo Olomouci, jsme kvůli plnému stavu museli odmítat. Zájem nás mile překvapil a věřím, že stejné to bude i za rok. Sami jsme si na sebe upletli bič. Z pozice obhájců musíme dorazit i na další ročník,“ usmíval se Korec.

Šumperk táhly známé firmy. Jan Šmíd dokazoval, že po skončení minulé sezóny neobdržel extraligovou nabídku od Hranic náhodou. Pořád se pohybuje na vysoké výkonnostní úrovni. Podobně jako Tomáš Laštůvka, který si vysloužil cenu pro nejlepšího „plejera“ celého dne. Rozdílová spojka to má neustále v sobě. Martin Vobořil patřil k nejčastěji střílejícím snajprům, Zbyněk Ošťádal dle tradice k nejspolehlivějším brankářům. Pavlu Davidovi připadl primát nejstaršího matadora a nejvytíženější muž nabité soboty Radek Hejný stíhal nastupovat nejen za mateřský klub, ale střídavě i za současného olomouckého „chlebodárce“. Přestože měl extrémně nabitý zápasový program, vedl si velmi dobře.

Na gólové palbě se více či méně podílel každý člen mužstva. Nepoštěstilo se pouze Marku Nevrklovi. „Protože už máme starší kosti, chvíli nám trvalo, než jsme se dostali do správného tempa. A to ve všech zápasech. I když jsme se sestavou míchali jakkoliv, vždycky nám utekl začátek. Připomínali jsme dieselový motor. I tak jsme zůstávali v klidu a ničím se nestresovali. Proč taky? Věděli jsme, že jsme dostatečně silní na to, abychom špatně rozehrané utkání otočili. Což se i potvrdilo. Proti Olomouci jsme postupně vedli až o šest gólů a porazit jsme dokázali i obávané Žeravice, se kterými jsme se předtím nikdy nepotkali. Velcí chlapi sice budili respekt pramenící z případné přehnané tvrdosti, ale nakonec jsme to zvládli na pohodu. Turnaj nám po všech stránkách maximálně sedl,“ liboval si Petr Korec. „To, že jsme ho vyhráli zrovna my, není nejpříznivější vizitkou pro českou házenou. Stačilo se podívat na soupisky a porovnat ročníky narození. Těší mě, že jsme se mohli sejít, pokecat a posedět. Bylo to strašně fajn i proto, že jsme udělali radost manželům Krobotovým. Není žádným tajemstvím, že nás dlouho drželi nad vodou. Věřím, že je naše droždínské setkání podpořené dobrými výsledky zahřálo u srdíčka,“ nezapomněl zmínit funkcionářské obětavce velezkušený křídelník.

VÝSLEDKY TURNAJE

ŠUMPERK: SK Droždín 19:13, HBC Olomouc 15:14, Házená Uničov 16:11, SK Žeravice 15:13.
SESTAVA: Zbyněk Ošťádal, Kamil Příhoda – Pavel David, Petr Dopita, Marek Šmíd, Marek Nevrkla, Marek Mikuláš, Stanislav Drechsler, Tomáš Laštůvka, Petr Korec, Martin Pavlů, David Petrtýl, Radek Hejný, Martin Vobořil, Jan Šmíd.

 Úspěch šumperských bombarďáků v Droždíně byl vykoupený stavem tělesné schránky po skončení turnaje. „Starší ročníky bolelo čtyři dny snad úplně všechno. Nejbližší sportovní aktivity jsme ve většině případů museli odpískat a zvolit klidový režim,“ přiznal bez mučení Petr Korec.