Nejkurióznější místo k muzicírování?
Když stevardi v letadle při cestě do Číny zjistili, že jsme muzikanti, chtěli, abychom něco zahráli. „Tak jsem v desetitisících kilometrech nad zemí, někde nad Asií, zahrál Po potoce chodila,“ vzpomíná trumpetista Tomáš Bubela. A na let letadlem – tentokrát cestou zpět z Číny – nezapomene zřejmě ani bubeník Víťa. Ten pro změnu v oblacích oslavil své osmnácté narozeniny. Čekalo ho originální překvapení v podobě narozeninového dortu a fotky s rtěnkovými pusinkami letušek. Ani tehdy nechyběla písnička Hodně štěstí, zdraví.

Čínská kuchyně?
Zvyknout si na čínskou kuchyni prý bylo velkou výzvou. Vedle slizských polévek se na talířích objevovaly takové lahůdky, jako jsou kuřecí pařátky nebo třeba kačení hlavy a krky. „Rejži už jsem po třech dnech taky nemohl ani vidět,“ šklebí se trumpeťák Petr Sojka.

Nejsilnější zážitky?
„Nejvíc jsem si užil výpravu na Velkou čínskou zeď a bobování s naší bandou v modrých tričkách zpátky dolů,“ vzpomíná trumpeťák Pavel Zubík. „Mně se moc líbil galakoncert v divadle v Tiencinu. Super byl také zahajovací ceremoniál festivalu v Rizhau. O to víc, když jsme se potom zhruba o dvě hodiny později zcela náhodou v televizi proklikali na program, kde vysílali záznam z našeho vystoupení. Hotové celebrity!“ směje se zpěvačka Iva Svobodová, která čínské i zahraniční orchestry ohromila svým hlasem.

Vlaky a cestování?
„Vlakem už nepojedu ani do Štěpánova,“ zhodnotil 800kilometrové přejezdy vlakem mezi Pekingem a Rizhaem trumpeťák a fotograf v jedné osobě Martin Zajíček z Olomouce. Mezi oběma destinacemi hudebníci překonali víc než 10 hodin jízdy vlakem v šestilůžkových kupé bez dveří spolu s domorodci. „V noci mě přišli dva různí Číňani vyhodit z postele s tím, že spím na jejich lůžku,“ vzpomíná trumpeťák Vít Komárek na své bezohledné spolucestující, kteří se ani ve dvě hodiny v noci neostýchali ulehnout do rozváleného povlečení a poslat ho s věcmi a trumpetou ven z kupé.

Nejčastější suvenýry?
„Koupil jsem čínský čaj, který jsme ochutnávali na čajovém ceremoniálu v Pekingu,“ říká bubeník Martin Kučera. „Pro syna mám plyšového medvídka pandu,“ uvádí Radim Sršeň, trombonista orchestru. „Čínské pivo a dětem model legendárního rychlovlaku, který jsme měli možnost sledovat z cest vlakem,“ těší se ze svého úlovku hornistka Edita Unzeitigová, které se model podařil na pekingském trhu usmlouvat za třetinovou cenu.

Hodnocení?
„Ke střevním potížím se přiznalo 29 účastníků z padesáti. Cenu pokárání zájezdu jsme udělili našemu tubistovi Standovi, jednomu z nejzkušenějších hráčů. Ten zapomněl svůj hudební nástroj už v Praze před odletem na chodníku u autobusu,“ uvádí kronikářka Kačka Kantorová,
která hraje na hornu. „Naopak pochvalu dostala naše bicí sekce, která zvládla při jednom z koncertů, kdy Číňani nestihli včas na koncert dopravit bicí sestavu, zaimprovizovat a koncert odehrát na elektronických bicích přes aplikaci v tabletu,“ dodává.

Co tu ještě nebylo?
„Vypadá to, že jsme měli štěstí, protože jiná tělesa, i když zatím jen pražská, to nyní s reprezentací v Číně nemají jednoduché,“ zhodnotila účinkování zábřežských muzikantů tisková mluvčí orchestru Petra Kucinová. Ten poprvé v Číně zahrál v roce 2015, letos si ho pořadatelé speciálně vyžádali. „Pevně doufáme, že to vyjde i do třetice,“ vyjádřila přání většiny hráčů Kucinová.


Foto: web

Kam přišli a kde zahráli, byli zábřežští muzikanti vždy středem pozornosti.