Karel Cvrk, i když přiznejme si, že stejně mu bude většina lidí, co ho zná osobně i ti, co ho znají jen z doslechu, říkat vždy Kája, je i dnes po letech nezaměnitelnou osůbkou v husté vodě šumperské kultury. Mezi všemi těmi muzikanty, kteří často hostují ve více kapelách, obrážejí všechny možné soutěže, akce i koncerty a vy máte pocit, že je jich najednou všude až neúměrně plno,  je on tím, který je všude srdečně zván a vítán.
 

Mnozí z vás by jistě v jeho vzezření nehledali vysokoškolsky vzdělaného učitele, který napsal obsáhlou diplomovou práci na téma africké bubny "djembe". Jeho dlouhé háro, batikovaná trička i barevné tkané pončo z něj sice na první pohled nedělají typického gymnazijního profesora, ale přesto jím byl a dodnes na něj jeho žáci se slzou v oku vzpomínají.
 
Dnes se věnuje převážně hudbě, učí na speciální škole Pomněnka hudební výchovy, muzikoterapie a počítače a kromě toho soukromě dává hodiny kytary, houslí a zpěvu.

A aby toho nebylo málo, dál opět vymýšlí, jak proniknout do tajů další etnické muziky, ale o tom všem až v rozhovoru, na který bylo poměrně těžké se pro jeho časovou vytíženost domluvit, ale který byl přesto nebo právě proto o to zajímavější a pestřejší.


REJ.CZ: Jsi v Šumperku mezi mladší generací třicátníků a dvacátníků známý ještě z dob hudební akce Hrnečku pař. Nabízí se tedy otázka, jak dlouho vlastně ty sám tíhneš k hudbě, ať už coby organizátor něčeho či jako interpret?
Kaya Cvrk: "K hudbě tíhnu už od dětství, kdy mě ve školce rodiče přihlásili na housle do Lidové školy umění. Tehdy jsem už byl do hudby zažraný a pod vlivem večerníčku o cvrčkovi jsem si vydupal housle místo klavíru. Paní učitelka ze mě pod dojmem, že ze mě udělá geniální dítě, dřela kůži, ale ten dril se vyplatil. Myslím, že právě houslím vděčím za to, že nyní můžu hrát na další nástroje." 

Foto ze začátků často bouřlivých a leckdy i temných...
 

REJ.CZ:Jak jsi tedy přišel k dalším nástrojům?
Kaya Cvrk:  "Je to tak jako, myslím, u každého kluka v pubertě. Začala mě přitahovat kytara, abych se mohl vytahovat před holkama :-) V pubertě jsem taky začal skládat svoje první písničky a obrazil jsem jako písničkář – junior několik dětských soutěží. Tehdy se to jmenovalo Brána a Dětská porta. Odezva od publika a ocenění mě pak přesvědčily, že tvorba písní a kytara je mým dalším hudebním obdobím. A protože jsme měli doma klavír, začal jsem některé písně doprovázet právě klavírem.“

 REJ.CZ:Využil jsi někdy později ještě housle, vždyť je to nádherný nástroj?
Kaya Cvrk:  "Chvíli jsem pak hrál ve smyčcovém orchestru, vrátil jsem se k nim až na vysoké škole. Tehdy jsem se na pár měsíců přidal k doom-metalové kapele Dying Passion a zkoušel nové způsoby hry. V současné době housle využívám v folk-bigbítové kapele Ratata." 

REJ.CZ: No, to ale není jediné hudební těleso, kde působíš. Já sama si tě všimla po tvém znovuobjevení v Šumperku ve sboru, který nezpívá tradiční české písně. Co k tomu můžeš prozradit?
Kaya Cvrk: "Tak to je pravda. Nefunguju pouze v Ratata, ale také v souboru Avonotaj, který zpívá tradiční židovské písně. Tam právě využívám "djembe" a jiné bubínky. Také hraju na bubínky, sitár, housle a kytaru ve world-music kapele Shamania Mania a občas si udělám radost a vystoupím jako písničkář. Když k tomu připočítám různé hostování, tak musím přiznat, že jsem opravdu hudebně vytíženej. (Škoda jen, že člověk ještě musí chodit do práce ;-))..."

 Foto úprvně prvních veřejných začátků Cvrčka...

REJ.CZ: Pak si řada lidiček všimla, že jsi na nějakou dobu ze Šumperka zmizel. Alespoň tedy hudební scéna byla na chvíli ochuzena. Kam jsi se vydal?Zaručené zprávy hovořily o tom, že snad až na jiný kontinent?
Kaya Cvrk: "To máš pravdu. Byl jsem totiž rok v Indii na Fakultě hudby v hlavním městě Delhi. Vydal jsem se tam, abych se naučil na nádherný nástroj – indický sitár. S ním teď podnikám další projekty, například s Lumírem Von Bejdou hrajeme indické variace v duu s indickými bubínky, které se jmenují tabla. Také v naší world- music kapele Shamania Mania sitár hojně využívám.

REJ.CZ: Indie je pro většinu našinců pořád ještě exotická a vzdálená země. Jak jsi se tam dostal a co jsi tam vlastně celou tu dobu prováděl??
Kaya Cvrk: "Dostal jsem se tam, protože mě zafinancovalo Ministerstvo školství, abych mohl zkoumat indickou hudbu, její teorii, výuku na nástroje, zpěv apod. Většinu času jsem tedy strávil v Delhi studiem, ale také jsem hojně využíval svého volna a procestoval jsem mnoho zajímavých míst v různých koutech Indie. Viděl jsem spoustu památek i přírodních krás. O nich jednou za čas uskutečňuju pořad s vyprávěním a videoprojekcí."

Cvrčkova indická dobrodužství a studia...
 

REJ.CZ:Ale zpátky k začátkům a k době, kdy jsi oslovil nejširší publikum tehdy nás náctileté. Jak to teď vypadá s akcí Hrnečku pař? Občas se sice objeví nějaký ročník, ale chystáš a plánuješ už třeba další na rok 2009 nebo to necháváš náhodě a více méně se uvidí, jak bude čas a konstelace hvězd?
Kaya Cvrk: "S Hrnečku pař to vypadá tak, že se opět po čtyřleté pauze na dlouho ukotvil v šumperském kulturním životě. Letos byl desátý ročník, který ve čtyřech dnech předvedl šumperskému publiku to nejlepší z regionální autorské hudby a poezie. Ke slovu se dostaly rozmanité styly, včetně těch alternativních i výstava děl místních výtvarníků. Takže doufám, že tradice zůstane zachována. Jedenáctý ročník mám naplánován na víkend 20.-22. března, kdy bude začínat jaro." 

Další indická putování...
 

REJ.CZ: Všímaví lidé si nemohli nevšimnout, že na Vile Doris by se měly od listopadu rozběhnout hodiny hudební výuky, poněkud netradiční a to na bubínky. Co od toho máme vlastně očekávát?
Kaya Cvrk: "Bubnování na africké bubny „djembe“ mě uchvátilo již před mnoha lety. Řekl bych už od chvíle, kdy jsem poprvé vzal tento nádherný nástroj do ruky. Postupem času jsem zjistil, že bubnování na tento typ bubnů je prostě úžasná zábava. Dá se také využít a hojně se využívá v různých kapelách mnoha rozličných žánrů.
Proto jsme na Vile Doris rozjeli tyto kurzy. V šestičlenné skupince tak budou tři účastníci hrát na djembe a tři na velké válcovité bubny dunduny. Tato setkávání jsou výbornou relaxací pro dospělé pracující lidi, ale jsou vhodné i pro studenty a starší žáky. Člověk ze sebe vytěsní všechny ty nahromaděné psychické tlaky, což můžu potvrdit z vlastních zážitků z bubnovacích akcí – bubnovaček."
 
Kájovi současné hudební projekty....

REJ.CZ: Jak to na těchto kurzech bude probíhat?
Kaya Cvrk: "Budeme hrát různé bubnovací relaxační hry, další náplní bude hra afrických rytmů. Ze zkušenosti z mých workshopů vím, že bubnovat po určité krátké chvíli dokáže opravdu každý člověk, i když si o sobě myslí, že je hudební antitalent. Jde tedy o výborné spojení pohybu, hudby – rytmu a aktivní relaxace.