Když se stal na památných hrách v Naganu olympijským vítězem, nejeden nadšený Šumperák se hrdě bil do hrudi a provolával mu obrovskou slávu. Teď je spousta stejných jedinců schopna spílat totožné legendě jen kvůli tomu, že v některém z rozhovorů opomněla zmínit, kde s hokejem začínala a výhradně se bavila jen o své Olomouci. Měli by se nad sebou zamyslet.

Dopita se pohybuje v nedaleké hanácké metropoli přes dvacet let, takže více než půlku života. Naplno tam pronikl do tajů vrcholového hokeje a elitní soutěže, s olomouckými Kohouty se vyškrábal až na extraligový vrchol. A to za přímé asistence nemalého množství hokejových příznivců, kteří dojížděli podporovat jeho tým právě ze Šumperka a blízkého okolí. V roce 2006 se stal dokonce majoritním vlastníkem klubu. Přispěchal mu podat pomocnou ruku v době, kdy na tom nebyl nejlépe. Po ukončení hráčské kariéry se vrhl i na trenérskou dráhu, v současné době plní funkci asistenta hlavního kouče.

Že své období strávené ve městě na úpatí Jeseníků nepřipomíná tak často, jak by si někteří extrémně ladění dračí patrioti přáli? Na tom není nic divného. Slyšeli snad Davida Krejčího z Bostonu, že by se donekonečna chlubil tím, že sportovní kariéru odstartoval ve Šternberku. Nebo se stačí podívat na oficiální internetové stránky Detroitu Red Wings, za nějž válí další známý rodák Jakub Kindl. První zmínka v jeho hokejovém rodokmenu uváděná na webu "rudých křídel" se netýká Šumperka, ale Pardubic, kam se přestěhoval v dorosteneckém věku. Tak to prostě je!

Dopita má smůlu v tom, že jeho Olomouc je úhlavním šumperským nepřítelem v první lize. A to se jen tak neodpouští. Že bez sebemenšího váhání přijel podpořit charitativní zápas organizovaný Dušanem Bařicou před několika lety, nebo že mu nedělá problém zahrát si na venkovním hřišti Tyršova stadionu přátelský turnaj v házené s partou kamarádů, s nimiž odehrál v jednom týmu řadu povedených sezon? To jeho kritiky nezajímá. Ale mělo by. Všechno vidí až moc jednostranně a bohužel i zaslepeně.

Jiří Dopita je osobností, které není lhostejný osud českého hokeje. Řadí se po bok Jaromíra Jágra nebo Martina Straky. Nebáli se pustit do boje s větrnými mlýny a vlastní kluby, které jim přirostly k srdci. I za cenu toho, že do nevýdělečného podniku musí vrážet vlastní peníze. I proto by si Dopita zasloužil daleko větší úctu, pokoru, uznání a respekt. A nejen v Šumperku.

Jiří Dopita v dresu své Olomouce. Po ukončení hráčské kariéry se mimo jiné zabývá trénováním.