Pod nekompromisní palbou zuřících diváků se nejčastěji ocitají „dobrodruzi“, kteří pokládají hlavu na špalek dobrovolně. Stát se rozhodčím, to chce pořádnou odvahu. Jedná se totiž o roli velmi nevděčnou. Na vyřčení jednotlivých verdiktů mají nepatrný okamžik a nedejbože, když se spletou. Všechno je podplacené, zkorumpované, dopředu ovlivněné a zbarvené dočerna. Hotovo, šmytec. Jaká společnost, takové mravy. Vždyť se podvádí úplně všude, tak co se divíme, mávají rukou nabroušení škarohlídi. Přitom dochází ve většině případů k pouhému selhání lidského faktoru. Nikdo totiž není bezchybný ani neomylný.
Nezdravou atmosféru, která v České republice v mnoha ohledech panuje, pociťují na vlastní kůži i nejdůležitější aktéři samotného představení. To, co občas slýcháváte na tribunách hokejových a fotbalových stadiónů, vás nutí k zamyšlení, jestli náhodou neobýváte planetu opic. Primitivního a nesoudného druhu s evidentními agresivními sklony. Normálně smýšlející jedinci můžou tak akorát kroutit hlavami a podivovat se nad tím, v jaké neandrtálské společnosti se momentálně nacházejí. Ať už jsme doma, modlí se mnozí z nich s tím, že něco takového jednoduše překračuje únosnou mez.
Vyhlášení křiklouni nešetří vůbec nikoho. Hráče týmu, kterému „fandí“, ani vybrané oběti na straně soupeře. Paradoxu se rovná fakt, že se s oblibou zaměřují na známé tváře, které v kariéře něco dokázaly. Snad ze závisti, že něco umí? Jako by právě profesionálové s bohatou minulostí mohli za to, že se hokejových Draků týká jen boj o holou záchranu v první lize a v prohraném zápase nejsou schopni trefit ani poloprázdnou bránu (= duel s Litoměřicemi). Rozum někdy zůstává stát.
Ne nadarmo se traduje: co Čech, to trenér. Hanit a kritizovat dokáže ve větší či menší míře úplně každý. Po hříchu se většinou jedná o ryzí nesportovce, kteří za celý život ani jednou nedrželi hokejovou hůl, nekopali do balónu, nebruslili, neházeli na koš, nelyžovali nebo s píšťalkou v puse nepískali kamarádům sebemenší „srandamač“. Kdyby ano, jsem přesvědčený o tom, že by se takhle nechovali a prokazovali by daleko větší pochopení a úctu.
Fandi, ale zůstaň člověkem. Pojďme se sportem hlavně bavit!