V dorostenecké extralize se snaží přičinit o to, aby se Mladým Drakům vyhnula sestupová zkáza. Kromě toho jej využívají trenéři juniorských mužstev. V rodném Šumperku sbírá zkušenosti ve druhé nejvyšší soutěži pod vedením Petra Rutara, a pokud mu to čas spojený s termínovou listinou dovolí, vypomáhá také extraligové Olomouci. Nenudí se ani v době reprezentačních akcí, protože patří k nejčastěji nominovaným útočníkům národního výběru do sedmnácti let. Objíždí s ním celou Evropu. V minulém týdnu zaznamenal další starty na prestižním turnaji pěti zemí v ruské Ufě.

Největší porci utkání pojídá ve své věkové kategorii. Dračí parta spadla do skupiny o udržení, a jestli chce dokráčet k přímé záchraně, musí v ní skončit do čtvrtého místa. „Máme bojovnou partu. Věřím, že extraligu udržíme,“ prohlásil šikovný forvard, jenž se považuje za věčného optimistu.
To, že bývá hodně vytěžovaný, mu nevadí. Právě naopak. „Jsem za to rád. Zatím se mi daří a padá mi to tam, což je super. Snad to takhle půjde i dál,“ přál si produktivní šikula, jenž v dosavadních jedenatřiceti duelech odehraných za dorostence nashromáždil 53 kanadských bodů (20+33). „Už to tak máme v mančaftu dané. Je potřeba, abychom to týmovým výkonem nějak ubojovali s tím, že jedna nebo dvě pětky se musí postarat o střílení branek. A že sbírám víc asistencí než gólů? Odjakživa mě bavilo nahrávat. Vždycky na mě řvou, proč nestřílím a radši ještě přihrávám. Prostě to mám v sobě. Když dá někdo gól, jsem za to moc rád. Když ho dám já, ani se moc neraduju.“
Nejzdatněji si dokáže vyhovět s Jiřím Fibigrem. Kolikrát to na ledě vypadá, že se umí najít i poslepu. „Hrajeme spolu už třetím rokem a tým táhneme spolu. Dopředu víme, kde a kdo bude stát. Rozumíme si,“ pochvaloval si vzájemnou spolupráci.

Od startu sezóny je v jednom kole. Čtyři „mače“ za týden? Žádná výjimka! „Ze začátku to bylo těžší. Je to jenom o tom, aby si člověk dobře odpočinul. Osobně to moc neřeším a nic zvláštního nedělám. Normálně se vyspím a další den jdu zase na trénink. Časem si všechno sedne a zvyknete si. A to i na rozdílné tempo mezi dorosteneckým a juniorským hokejem.“
Obě ligy považuje za hodně tvrdé. „V juniorech je to rychlejší. Člověk musí více bruslit a létat po ledě ve vysokém tempu. Baví mě hrát proti těžším soupeřům. Není nad pořádnou nesmlouvavou řežbu, kterou provázejí zvýšené emoce.“

Při pendlování mezi Šumperkem a Olomoucí mohl nahlédnout pod pokličku největšího klubu v kraji, jehož mužský tým válčí na nejvyšší úrovni. „Určitě je tam lepší prostředí. Ale když na sobě chcete pracovat, můžete to dělat v jakýchkoliv podmínkách,“ tvrdil skromně.
Šestnáctiletá naděje, po níž už pokukuje také kouč dračího áčka Martin Janeček, nepropadla hokejovému řemeslu náhodou. I když se narodila 11.11., jedenáctku na dresu nosí z jiného důvodu. V Šumperku s ní zažil slavné časy otec Radek, dlouholetý hráč a trenér, jemuž modrožluté barvy přirostly k srdci.

Jan Kučera spadá do vybrané společnosti největších šumperských talentů v novodobé hokejové historii.