První polovina cembalového recitálu, nesoucího podtitul Hudba na dvorech královských, vnesla do vyprodaného sálu jihlavské filharmonie svěží italský temperament. Stylově velmi odlišné skladby postupně odhalovaly nejen množství rozmanitých výrazových a zvukových možností cembala, ale především roviny interpretovy mnohostranné umělecké osobnosti. 

Díla anonymního skladatele Variation on the Romanesca a Partite diversi di Folia B. Pasquiniho se nesla v duchu nápaditých variačních forem a virtuozity. Händelova Suita G dur HWV 441 pak odrážela italskou inspiraci v tanečních prvcích. Zde dokázal Martin Hroch vystihnout a přesvědčivě odlišit charakter jednotlivých tanců. V Italském koncertu J. S. Bacha BWV 971 bylo jasně patrné porozumění struktury skladby a tempová soudržnost celků. Je jen velká škoda, že zde interpret neměl k dispozici dvoumanuálový nástroj, kterému je skladba a priori určena. Kladně hodnotím nástrojovou techniku, která sloužila plně přesvědčivosti výrazu, a zastínila tak i malou dekoncentraci na konci první věty.

V druhé polovině koncertu převládala hudba francouzská a česká. Vingt-cinquieme Ordre (Suitu č. 25) F. Couperina a La Poule (Slepici) jeho současníka Jean-Phillippa Rameaua přednesl Hroch se smyslem pro vtip, lehkost, šarm a eleganci. Večer pak uzavřel neskromně virtuózní a strhující Sonátou D dur českého klasika L. Koželuha.

Je až s podivem, jak pestré jsou výrazové prostředky barokního klávesového nástroje, historické kopie vlámského cembala Ioannesa Ruckerse z první poloviny sedmnáctého století, kterým interpret disponuje. Kultivovaný slovní projev, kterým pak cembalista svůj koncert provázel, nenechal nikoho na pochybách, že se jedná o umělce s duší aristokrata, o němž ještě mnohé uslyšíme.

Mgr. Vladimír Kolář, se svolením autorky částečně přejato z OperaPlus (autor: Radana Velinská)