Pro běžného nesportovce, ale i mnohé sportovce,  jsou hry jako  boccia, tchoukball nebo trangleball naprosto neznámými pojmy. Lůca, Johny, Katrin, Bob, Pavel a Klára je však dnes už ovládají a dál se pečlivě učí všechna důležitá mezinárodní pravidla. Chtějí totiž tyto nové hry zavést do hodin tělocviku. Pryč s nudným volejbalem, znělo by jejich motto.

 

"Jako první jsem poznala bocciu, hru která je dosti podobná francouzskému petanque nebo anglickému lawn bowling," říká Lůca. Sedmnáctiletá studentka z Jeseníků se na prázdninové  pobyty vydala již potřetí. "Vloni  jsem se v Anglii seznámila s hrou ragby i její verzí flag football, vzpomíná Lůca a dodává: "zejména v anglických školách je běžné, že studenti během dne i každé volné chvilky něco hrají. Není to jako u nás, kdy se na školách hraje tak maximálně fotbal nebo volejbal. Skupinky Angličanů si vyhrají, potkáte tam skoro všechny možné kolektivní sporty a často i jejich různé varianty, které si hráči upravují přímo na míru."

 

 

---

Boccia je pohybová aktivita, kterou jak sami hráči říkají, může hrát doslova každý. A to i proto, že je to jedna z mála her, kde mohou na stejné úrovni soutěžit zdraví sportovci spolu s handicapovanými. Hra je modifikací klasické hry boccia, která původně vznikla z římských zábav v Itálii. Hrát mohou přitom  jednotlivci i družstva. 

"Potřebujete jen šest červených, šest modrých a jeden bílý míček označovaný jako “jack”, vysvětluje nezbytné náčiní Katrin. Cílem hry je pak umístit míčky své barvy co nejblíže bílému cílovému míčku. Míčky mohou hráči házet nebo jen "přiťuknout" jiným  míčkem, ostatní míčky protihráčů se pak mohou záměrně odrážet. Po skončení jednoho setu se pak sečtou  míčky, které jsou blíže cílovému míčku než nejbližší míček soupeře a za každý takový míček dostává hráč nebo družstvo jeden bod. Když se hra hraje mezi jednotlivci, jsou přípustné 4 směny, když hrají družstva, je pak směn 6. 

Důležitý je pro hru dokonale rovný a hladký povrch, takže nejlépe se vám bude hrát v tělocvičně nebo na jiné nejlépe dřevené podlaze, kde jsou minimální rozměry hrací plochy 12 x 6 metrů.

 

---

Tchoukball je hra, na kterou se můžete vrhnout, když vám zbude v ruce volejbalový míč a poblíž trampolína. S podivem je tato hra nápadně podobná házené a snad i trošku basketbalu. K základnímu vybavení patří jedna nebo ještě lépe dvě odrazové konstrukce umístěné za středem koncových čar. Mezi nimi a částí hřiště určenou pro pohyb hráčů jsou půlkruhové třímetrové zakázané zóny, za jejichž hranicemi je možné chytat odražený míč od konstrukcí podobných malým nakloněným trampolínkám - s úspěchem lze použít i originální trampolíny. 

Z počátku se zdá i cíl hry jednoduchý: snahou hráčů v družstvu je během maximálně tří nahrávek vytvořit si výhodné postavení pro střelbu na odrážedlo a vystřelit míč tak, aby po odrazu dopadl na zem do hřiště vně zakázané zóny, aniž by se jej před dopadem podařilo soupeři zachytit.  "Nejsou to ale úplně jednoduchá pravidla, a tak si je i my někdy upravujeme," říká Katrin a dodává: " bohužel i proto, že je nás pro regulérní hru moc málo."

 

---

Partička studentů, kteří v nových hrách objevují zajímavé možnosti, doufá, že se jim během blížícího se školního roku podaří zprovoznit internetové stránky. "Chceme na nich našim spolužákům představit nové hry a vyzvat je, aby se spolu s námi je učili, našim snem je zahrát si proti jinému družstvu nebo dokonce zorganizovat i větší mezi školské  závody," vypráví nadšeně o sportovních plánech Lůca s Katrin. Své stránky plánují spustit první týden v září.