Jak dlouho jste musela přemýšlet, než jste se do šití pustila?
Mám doma látky jako každá švadlena. Ušila jsem první sérii tří kousků a zanesla na Charitu. Vyvolaly obrovskou radost. Obdivovali ušití i zdobení. Byl říjen roku 2016 a já začala šít další. O rok později jsem ke stroji sedala hned v lednu. Zastavil mě až v létě sádrový krunýř, který jsem měla tři měsíce. Naštěstí jsem mohla na podzim pokračovat a do konce roku ušít další kostýmy. Skončila jsem 19. prosince. Celkem to za tři roky dělá 223 kostýmů, 150 turbanů a o něco méně plachetek.

S jakým cílem jste začínala?
Potřebovala jsem hlavně zasytit Zábřeh – 123 kusů si myslím, že už je dost. Moje představa je, že když se o kostýmy budou koledníci dobře starat, mohou si je v rámci obcí půjčovat a být při tříkrálovém koledování každý rok jiní. Jde akorát o to, kostým vyprat, vyžehlit a uschovat pro příští využití.

Kam všude jste šila?
Hlavní zakázka šla na Charitu. Pak mne oslovili v Kosově, tam šly tři sady, v Dubicku to bylo šest skupinek a obci Štáblovice, kde bydlí bratr, jsem oblékla také tři skupinky. Šila jsem i pro Pivonín nebo Dolní Životice, kde máme rodinu. Tam jsem ke 24 kostýmům loni došívala i turbany a plachetky, aby koledníci byli jako mudrcové.

Kam chodíte pro inspiraci?
Je to vlastní fantazie a také s ohledem na to, že se děti musí pod kostým obléct. Takže nejlepší u krku na stažení, jinak rovné, různě zdobené. V zábřežských galanteriích už jsem stálým zákazníkem.

Jak dlouho výroba kostýmu trvá?
Asi hodinu trvá ušít plášť, turban – jednu a půl hodiny, plachetka se musí zaobroubit. Pak také hodně času strávím přípravou - páráním, žehlením a střiháním. Že jsem vyučená švadlena, je v tomto případě obrovskou výhodou.

Vyčerpala už jste zásobu látek?
Vždycky jsem něco dostala, dokonce od paní, co rušila obchod s látkami. A ještě stále nám vlastní zásoby, tak to do té třístovky asi dorazím. Pro letošek mám v hlavě zase trošku jiný střih košilek - volné, aby pasovaly na všechny. Začátkem října bych mohla k šití sednout.

Jak svoji činnost financujete? Utáhnete ji z důchodcovského platu?
Na Charitě mi do základu dali stužky a lemovky, ostatní doplňky včetně vatelínu pořizuji sama. Jen loni ho bylo 12 metrů. Chtěla jsem ještě udělat něco dobrého. Tak šiju a o penězích nepřemýšlím. Kdyby mě ale někdo stresoval požadovaným počtem, nešla bych do toho.

Proč jste se rozhodla sama koledovat?
Přišli tři králové v nepříliš povedených hábitech. Sousedka věděla, že obleky šiji, a moc jí vadilo, že děti byly neupravené. Tak vzniklo rozhodnutí, vytvořit pro příští rok vlastní skupinky, se kterými budeme na sídlišti koledovat. Našila jsem šest kostýmků a v těch jsme to letos odchodili.

Jaká byla reakce?
Bylo tam takové to jéééé. Navíc vnučka vzala housličky, za jejichž doprovodu jsme zpívali. Bylo to hezké a dojemné. Potvrdila jsem si, jak moc záleží na tom, v čem jsou koledníci oblečeni. Vždyť králové z legendy o narození Ježíška také šli v tom nejlepším, co doma měli. Myslím, že se to projevilo i na výši příspěvků, co lidé dětem do pokladniček dávali.

A co obléct Ježíška, Marii a Josefa? Živé betlémy se před Vánoci odehrávají téměř v každé obci.
O tom jsem neuvažovala. Oblékla jsem tak pouze své panenky, které jsem Charitě také zapůjčila. K vidění jsou ve výloze sběrného místa pro charitní sbírku v budově pod muzeem.

Osobní rekord?
Hodiny si neeviduji. V průměru je to u šicího stroje regulérní osmička. Mezitím žehlení, přišívání ozdob, navlékání šňůrek. Odměnou je radost z toho, že jsem udělala něco dobrého pro Charitu.