LISTÁRNA

Zemědělec má obilné pole a vyrábí chléb a těstoviny. Další zemědělec má ovocný sad. Chovatel má stádo ovcí a vyrábí mléko a sýry. Řemeslník vyrábí nábytek ze dřeva, další dělá vlnu a tká oděvy. Ten, co má chléb, ho vymění za sýr s chovatelem a za košile druhého řemeslníka. Ten co má ovoce, jej vymění za stůl a čtyři židle s nějakým kilem těstovin. Každý něco vyrábí a všichni mají věci nezbytné pro život. Příroda se dá v půlročním horizontu považovat jako předvídatelná, tedy, pokud jeden rok je méně ovoce, následující rok ho bude trochu víc. Přichází spekulant, co slibuje výměnu nového zboží. Vezme si trochu chleba, trochu ovoce, trochu mléka a trochu sýra. Nezůstane dostatek pro všechny, vymění to, co sebral s tím, kdo to potřebuje, ale vzhledem k nedostatku zboží, zvyšuje částku oblečení, židlí, chleba, sýra ... Pokud chovatel nemůže čelit požadavkům, protože nemá dostatečné prostředky na pokrytí umělého poptávky spekulant mu dává i tak chléb a všechno ostatní, ale zavazuje ho platit schodek půjčky sýra, který ještě nevyrobil. Zadlužuje ho! Přichází druhý spekulant a vezme si zbylou část místní produkce. Zemědělci, řemeslníci a chovatelé to akceptují, protože potřebují kompenzovat vyvolaný hladomor snažíc se vyrábět více a nabýt majetek, který jim najednou chybí. V tomto bodě, všechny výrobky k dispozici, jsou v rukou dvou spekulantů, kteří se mohou svobodně rozhodnout jak, komu a za kolik jich vymění. Tvoří ceny, požadují stále více a zadlužují zemědělce, řemeslníky a chovatele, kteří nevyrábějí pro život, ale žijí,  aby vyráběli dostatečné množství, stále více potravin a zboží, aby mohli uspokojit požadavky spekulantů. S příchodem třetího spekulanta, který pochází z dalekých zemí, i on svým způsobem zadluží další řemeslníky, chovatele a dalších zemědělce. Všichni tři spekulanti se začali pravidelně scházet, aby si vyměnili dluhy výrobců, sázející na jejich schopnost splácet s vytrvalostí, aniž by umřeli hladem. Bez pochybení! Když to spekulanti začnou přehánět mezi sebou se spekulacemi, zahrávající se se schopností zemědělce splácet dluh, který umře na infarkt, možná v důsledku nadměrné práce, ztratí část svých pohledávek, které pak jsou dluhy toho, který vyrábí reálné zboží. Takto oficiálně vyhlásí stav počátku krize. Stav krize, říkají, vyžaduje od zemědělců produkovat více obilí a ovoce, od chovatelů, aby produkovali více mléka, od řemeslníků, aby vyráběli více stolů a více oblečení a tak dále. V opačném případě budou muset zaplatit své dluhy okamžitě, a protože je jasné, že to nemohou zaplatit, jejich statky budou vyvlastněny, farmy zabaveny a umírají hlady. Ale krize není u zemědělce, kteří nadále produkují obilí a ovoce, co produkovali na začátku. Není u chovatelů, kteří mají stejný počet ovcí, nebo ještě i více, a tedy vyrábějí stejné množství sýrů a mléka. Není ve fabrice, která vyrábí nábytek vždy stejným způsobem, ani u těch, kdo šije oblečení přesně tak jako předtím. Ne, jsou to spekulanti co jsou v krizi, a nikoli výrobci. A jejich mechanismus naprogramované inflace cen zboží základních potřeb, nafouknutý až dokud nepraskl. Jejich chamtivost, jejich umělého vesmíru, paralelním se světem a představou, že ho stvořili vedle skutečného, je pouze to, co se dostalo do krize. Nakonec rolníci, chovatelé a řemeslníci pošlou spekulanty do prdele a začnou si vyměňovat chléb, mléko, sýry, nábytek a oblečení mezi sebou, ponechávaje spekulanty na pospas jejich zaslouženému osudu.