případ Kalouska je kvintesencí falešnosti svatouškovské morálky KDU-ČSL:

V roce 1984 se stal členem Československé strany lidové v Praze 10. ČSL byla do roku 1990 spolu s KSČ ad. součástí Národní fronty a on byl ve stejném roce zaměstnán jako poradce, později vedoucí odborného útvaru místopředsedy vlády. V letech 1993–1998 zastával post náměstka ministra obrany ČR, staral se o finanční řízení resortu, armádní restrukturalizace i řízení armádních zakázek.[4]
V roce 1993, kdy byl náměstkem na Ministerstvu obrany ČR, si objednala Armáda ČR od ministerstva padáky pro dopravu skupin hloubkového průzkumu a seskoků (za použití techniky HAHO a HALO). Ve výběrovém řízení vyhrála firma Anex Cirus Jiřího Andrlíka, která měla dodat padáky s názvem VTP-100. V roce 1994 armáda zadání výběrového řízení rozšířila. K padáku VTP-100 byl přidán hlavní kulatý padák a záložní kulatý padák. Odborníci paraclubu tvrdí, že VTP-100 měl příliš funkcí, jež si vzájemně odporovaly. Přesto byla padáková souprava VTP-100 v roce 1996 zavedena do výzbroje Armády České republiky. V roce 1997 došlo ke smrtelné nehodě na VTP-100, při které zahynul vojín Roman Prinich. Podle Petra Blahouta z 1. vojenského paraklubu Plzeň expertízy neprokázaly jako příčinu nehody technickou závadu padáku, přesto byly tyto padáky v roce 1998 zakázány.[5]
V roce 1997 podepsal kupní smlouvu s developerskou firmou EPF na areál kasáren u pražského Náměstí republiky. Z obchodu nakonec sešlo a následné odškodnění firmy stálo stovky miliónů korun.[6]


V roce 1998 byl v Jihočeském kraji zvolen za KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky...