Z pražské Julisky do fotbalového Dubicka? Lukáš Jedelský bere příkrý sešup s nadhledem ROZHOVORROZHOVOR

 V předchozím venkovním utkání jste skóroval z pětatřiceti metrů. Povedlo se vám v dosavadní kariéře něco podobného? Vyklubala se z toho pěkná kulišárna!
„Ještě ne, byla to moje premiéra. Po faulu na mě jsem si před zahráváním trestného kopu všiml, že všichni stojí tak, jako by očekávali centr. Proto jsem to zkusil přímo na bránu a vyšlo to. Balon jsem i přes boční vítr trefil do bližšího vinklu.“

Trenér Pliska od vás požaduje, abyste se napevno chopil dirigentské taktovky. Jak se vám z osobního pohledu daří důležitou roli plnit?
„Jako střední záložník jsem tam od toho, abych rozděloval míče a připravoval šance. Pořád je na čem pracovat, v současné době hlavně na nabírání fyzičky. Celý zápas ještě nevydržím. Taky bych mohl častěji střílet.“

Co chybí Dubicku k tomu, aby se natrvalo zabydlelo v horní polovině tabulky? Zatím připomíná nestálé aprílové počasí.
„Snažíme se o tvořivý fotbal. Docela se podobá tomu, co jsme hráli v Dukle. Protože je spíše technický, vyhovuje mi to. Jsem mnohem raději, pokud se kombinuje po zemi, než když se do balonu divoce křápe. Bohužel se neumíme vyvarovat zbytečných chyb, které naši soupeři trestají. K tomu nedáváme šance. Vytvoříme si jich dost, ale koncovka není až na některé výjimky optimální.“

Bylo zranění hlavní důvodem, proč jste se z Prahy vrátil zpátky na rodnou Moravu?
„Po sedmi měsících v Praze jsem musel na operaci s levým kotníkem, léčba achilovky si vyžádala zhruba rok. Ještě teď mě to nutí hrát opatrně a občas se zatnutými zuby překonávat bolest. Do Prahy jsem šel na zkoušku, na rozhodnutí jsem měl dva dny. Dukla mi pomáhala jen s ubytováním, všechno ostatní jsem si za podpory rodičů musel platit. Každopádně to byla poučná zkušenost. Poznal jsem prostředí profi fotbalu včetně známých trenérů, jedním z nich byl pan Suchopárek. Všechno jsem si mohl vyzkoušet na vlastní kůži.“

Co vás vedlo k tomu, že jste v zimě kývl zrovna Dubicku?
„Líbí se mi, že staví na vlastních odchovancích a neuchyluje se k žádným „hvězdným“ nákupům odjinud. Sám jsem z Hrabové, takže to mám na hřiště v Dubicku pouhé dva kilometry. Všichni do jednoho se bavíme fotbalem a užíváme si perfektní kamarádské party.“

Přesto se nabízí jednoduchá otázka: není to z Dukly Praha trochu příkrý sešup?
„I. B třídu bych nepodceňoval. Na každé úrovni můžete podávat kvalitní výkony. Mojí současnou prioritou je, abych co možná nejvíc hrál a stoprocentně se mi podařilo překonat zdravotní potíže. A když se všechno zlepší podle mých představ a třeba přijde nabídka z vyšší soutěže? Uvidíme. Proč ne.“