ROZHOVOR TÝDNE: „Hráči nechtěli pod trenérem Sedláček hrát,“ přiznal mohelnický kapitán Roman Kuba

 „Do konce podzimu mohlo zbývat nějakých šest zápasů. Měli jsme v šatně poradu a já vystoupil za celý tým,“ popisoval velký klubový srdcař.

Co si od vás Roman Sedláček vyslechl?
„Že se nám nelíbí, jak se k nám chová a jaký kolikrát volí přístup. Hráči pod ním nechtěli hrát. Někteří mladší kluci se ho dokonce báli. Často nám dost nepříjemně a nevybíravě nadával.“

Jaký byl další průběh?
„Docela se to vyhrotilo. Bylo to kdo s koho, Kuba kontra Sedláček. V jednu chvíli to zavánělo tím, že jeden z nás bude muset odejít. Oba bychom v Mohelnici zůstat nemohli. Buď já, nebo on. I když později došlo k jakémusi udobření a symbolickému podání rukou, pod vlivem tohoto incidentu se dojížděla podzimní sezóna. Takže v podivném polostresu a víceméně bez nálady.“

Které konkrétní věci vám osobně vadily nejvíc?
„Když se vyhrálo, trenér neměl žádné námitky. Všechno bylo v pohodě a stál při nás. Ale nedejbože, pokud se nám nedařilo. Veškerou vinu házel na hráče a dával od nás ruce pryč. Jakmile se něco nepovedlo, hned jsme měli na talíři, že to sabotujeme a děláme schválně. Jeho podezřívání přitom bylo naprosto nesmyslné. Nic takového nepřipadalo v úvahu, byla to hrozná blbost. Může se stát, že nemáte formu. Ale že byste to kazil záměrně? To snad ani nejde.“

Je pravda, že nejčastěji cepoval starší hráče?
„Ocitali jsme se pod nejčastější palbou. Konkrétně já a Luboš Pinkava. Vyléval si na nás zlost, což se nám samozřejmě nelíbilo a postupně i zajídalo. Připouštím, moje výkonnost nebyla ideální. Cítil jsem, že hraju v útlumu. Aniž bych se na to chtěl vymlouvat, projevilo se na mně zranění. Měl jsem natržený zadní stehenní sval. Do jednoho zápasu jsem nastoupil i přes varování doktora, který mi to nedoporučoval. Chtěl jsem mančaftu pomoci. Po pouhých deseti minutách jsem si všechno obnovil a ještě zhoršil, takže mě čekala delší přestávka v řádu několika týdnů.“

Prožíval jste na tribuně velká muka?
„Je to nejhorší pocit, který fotbalista může zažít. Sledujete dění na hřišti bez sebemenší šance, že byste mohl zasáhnout do zápasu a pomoct mančaftu přímo na trávníku.“

Jak moc se vnitřní problémy projevily na výsledcích mužstva?
„Na výkonech i výsledcích se určitě projevily. Taky nás limitovala spousta zdravotních potíží. Na můj vkus jsme dostávali dost gólů ze standardních situací, což se nám dřív nestávalo. Hra nebyla vyloženě špatná, kolikrát to chtělo jen trochu víc štěstí.“

Druhého ledna jste byl oficiálně jmenován novým hrajícím asistentem trenéra. Už jste stačil s hlavním koučem Jaroslavem Rolinkem probrat, co od vás očekává?
„V mém případě nebylo co řešit, neměl jsem žádný důvod cokoliv si rozmýšlet. Když pan Rolinek chyběl z pracovních nebo jiných důvodů, několikrát jsem vypomáhal jako asistent už na podzim. V nejbližších dnech všechno důkladně probereme a určíme si, kdo bude co dělat. V první řadě se musíme postarat o to, aby se nálada v kabině uvolnila a nikdo se ničím nestresoval. Ale zároveň je potřeba, aby se pohodovější atmosféry nezneužívalo a disciplína, kázeň a tréninková morálka se udržely na maximální výši. Bez toho to nepůjde.“

Budete na své spoluhráče přísný? Dokážete je důkladně zpucovat v případě, že se vám něco nebude líbit?
„Neměl jsem problém s tím se ozvat a vystoupit jako hráč a nebudu ho mít ani jako hrající asistent. Nemám ale zapotřebí se nad někoho povyšovat, nejlepší je přirozený respekt. Dokážu pojmenovat, co se mi nezamlouvá. Stejně jako umím poradit, pochválit nebo pomoct.“

Foto: Petr Fišer

Roman Kuba patří k nejotevřenějším a nejupřímnějším fotbalistům v širokém okolí. Žádné schovávání se za fráze, žádné kličky ani vytáčky. Co na srdci, to na jazyku.