Bohuslav Vondruška: „ŠumpeRun je i společenská záležitost.“

 Dočetla jsem se, že už 1. února se rozběhnou registrace na letošního ŠumpeRuna, který se poběží až v červnu. Je to u takových závodů běžné?
Jedeme podle stejného modelu jako minulý rok. Propozice závodu jsme zveřejnili po Novém roce a registrace začnou opravdu 1. února, i když jsme si říkali, že pro nás organizátory by to bylo lepší až od 1. března, abychom měli více času všechno nachystat. Nějak to ale zvládneme, protože od loňského roku už víme lépe, co a jak. U běžeckých závodů jsou ale registrace v takovém předstihu zcela běžná záležitost, běžci jsou zvyklí registrovat se půl roku i rok dopředu.

Jaké mají organizátoři ambice? Chcete zařadit ŠumpeRuna mezi elitu, nebo to bude vždycky malý místní závod?
Nechceme se hrnout někam, kam nepatříme. Jsme Šumperané, kteří dělají běh pro Šumperany. Není tu ani prostor řadit se mezi elitní půlmaratony a podobné akce. Říkali jsme si, že každé správné město by mělo mít svůj běh, tak jsme se snažili v Šumperku tuto myšlenku naplnit. To je celé.

První ročník jakékoli akce je pro pořadatele vždycky nejtěžší, vychytávají se různé věci. Co bude v případě ŠumperRunu ve druhém ročníku jinak?
Myslíme, že ten první ročník se povedl, soudě podle reakcí, které byly pozitivní. Zaznamenali jsme jen konstruktivní připomínky. Hned po závodě jsme si sepsali seznam věcí, které chceme zlepšit. Šlo ale o záležitosti, které samotní účastníci běhu nebo diváci nezaznamenali. Jde o takové ty postřehy zevnitř. Jde nám o to, aby organizace závodu byla co nejplynulejší, aby nás stála co nejméně nervů a bezesných nocí.

Jaké novinky na letošek chystáte?
Letos zařazujeme hned několik novinek. Nejdůležitější je asi ta, že bude možné se zúčastnit štafetového závodu v rámci toho hlavního. Je to závod na tři kola, který dá dohromady deset kilometrů. Na start se postaví tříčlenné týmy. Každý člen týmu, tak zaběhne jedno kolečko. Šance pro ty, kteří si na celou délku třeba netroufají.

Běžecká trať prý bude také jiná než loni.
Loni vedl závod přes Fialovu ulici, tam je teď ale provizorní autobusové nádraží, takže musíme trať vést jinudy. Ta část z Fialovy ulice se přesunuje do sadů 1. máje, na ulici 17. listopadu. I do budoucna předpokládáme, že zachováme tuto trať a do Fialovy ulice se nebudeme vracet. Připadá nám lepší, ubylo ostrých zatáček, ta trať je plynulejší, líp se běhá.

Kam by si měli stoupnout diváci? Kde budou podle vás ta divácky nejatraktivnější místa?
Nejlepší je, myslím, ulice Generála Svobody, Točák, Hlavní třída a sady 1. máje U sovy nebo U koně. Pro diváky je výhoda, že běžci běží tři kolečka, navíc některými místy závodníci probíhají v obou směrech, takže když si stoupnete třeba na Hlavní třídu, uvidíte závodníky vlastně šestkrát během jednoho závodu. Ve velkých městech, kde je jen jeden okruh, máte šanci vidět běžce jednou.

Zaujalo mě, že vyzýváte lidi, ať se připojí k pravidelným nedělním běhům, které startují v 10 hodin od šumperské radnice. Kolik lidí se tak schází?
Je to různé, hodně záleží i na počasí. Už tak běháme od listopadu, snažíme se z toho udělat tradici. Maximum bylo něco přes dvacet běžců. Většinou se ale potká tak desítka lidí. Vždycky vyběhneme v pohodovějším tempu. Když je někdo pomalejší, počkáme. Je fajn, když se potká parta lidí, kteří mají podobné zájmy. Stihneme si i povykládat, teda ti, kteří stačí s dechem (smích). Je to vždycky příjemně strávené nedělní dopoledne.

Mnoho lidí se věnuje běhání, když ještě chodí do školy, v pozdější fázi života pak s nějakým pravidelným během skončí. Jak to bylo u vás?
Co se týká mých kolegů v organizačním týmu, tak Honza Kostecký, to je běžec, člen šumperské atletiky, závodí odmala, nasbíral spoustu úspěchů. Michal Kleštinec, ten začínal s fotbalem, teď už ale hodně běhá, je vytrvalostní typ, soustředí se na horské maratony a podobně. A víte, že já ani nevím, jak jsem se k běhání dostal? Můj táta začal běhat, začali jsme spolu a nějak nám to zůstalo. Na běhu se dá vypěstovat i slušná závislost, taková ta pozitivní. Nakonec to dospělo až do takové fáze, že jsme se rozhodli uspořádat závody.

Kapacita těch závodů je omezená? S kolika běžci se v Šumperku počítá?
Jde o to, že běžíme v historickém centru města a ta trať má svoje specifika, svoje omezení. Musíme myslet na bezpečnost a v rámci nějakého komfortu není žádoucí, aby startovalo neomezené množství lidí. V tuto chvíli je kapacita 300 závodníků v hlavním závodě. Budeme rádi, když přijdou i fandové a rodinní podporovatelé. Pro běžce je divácká kulisa důležitá. Ten závod je úplně jiný, když lidé vytvoří určitou atmosféru, která dělá vlastně ten závod závodem. ŠumpeRuna bereme i jako společenskou událost, která dostane lidi do ulic.