Spíše prababičky a pradědečkové,jeden nedostatek to má,ani jeden protagonista nemá obuty gumové lyžáky.

a ten kandahar tam také asi nepatří.

lyžovali ve šponovkách a větrovce. Čelisťové vázání s pérem a páčkou, později kandahar i pogumované lyžáky s hranatou železnou špicí ještě pamatuju. V zimě jsme chodili ve "šponkách"
obutí do těchto lyžáků i do školy... Hickorky byly fajnovější hůlky na běžky...
Jako recese ale dobrý, pokud to takhle zvládli z Ramzové na Paprsek a zpět, palec nahoru. :-)

jeli ledovatý hřeben Ramzová _ Sedlo a po staré do Koutů. Cylindr dolů.

jsme kolikrát prošlapávali i 40 čísel prašanu na úzkoprofilových dřevěných práskačkách. Ale zato byla zastávka na Vřesce: čočková za 3, čaj 2 a velkej rum 5. Vlak z Koutů 2 kačky, do Ramzové 6.
BUS na sedlo nebo na Skřítek za 8. Propocená flanelka studila, v kožených botech jaro..., ale
jezdilo často už od listopadu až do Velikonoc. :-) Hezké vzpomínky.

Dovětek, GUMOVKY LYŽÁKY byli za komoušů tak r. 1957 na tu dobu za Hanče a Vrbaty se jezdilo v kožených lyžákách okované. Pravda vázáni bylo kožené. F

V rodinách s více dětmi se výbava dědila postupně po nejstarším sourozenci. Volná pata na kandaharu umožňovala pořádat zimní výpravy z Vodárky na Skřivánek, Nové Domky, k lomu, na Městské skály... Do kopce neskutečná dřina, ale dolů to pak svištělo. Gumovky se pak donosily do školy, jejich výhoda byla, že se nepromáčely tak rychle jako mrazovky.
Stejně využity byly i brusle, pokud na ně rodiče našetřili. Denně se bruslilo na horním hřišti u Hlucháku, na Šenkesu, kluziště bývala také ve vnitroblocích, u mototechny.

Ještě se bruslilo na Čtverci. To ještě nebyla tak roztažená Eternitka.

Když pořádně přituhlo, proháněli jsme se i po náhonu. Škoda, že už pořádně nezamrzá Krásné, tam jsme si - už s dětmi - taky užili bruslení.