Je důchodce a "důchodce". Jeden pomáhá mladým, pohlídá děti, zajede na třeba alergologii, vezme je na výlet, zatímco mladí shánějí práci v širokém okolí, aby uživili rodinu. A pak je jiný, který šmíruje za oknem, kritizuje, udává a marně si smývá sůl z očí, kam se podívá. Ve svém omezeném pohledu nevidí, že s ním nemusí souhlasit ani jeho vrstevníci a tím spíš, že tohoto kverulanta dobře znají. Radši mu vše odkývají a jdou si po svých, ale co má dělat úředník, který je dnes zavalen neúnosně papírováním nařízeným shora? Má si ještě začít mailovat s mrzutým znuděným dědkem a pak jít po svých x km daleko, jen aby nebyl za frajírka, který chce parkovat? On ten frajírek nic nezavinil, to ten rudý důchodce, který čtyřicet let plenil a betonovat, odváděl koryta řek a poroučel větru dešti. Dnes už nemůže, tak aspoň stojí z klackem za záclounou s klávesnicí v ruce.