Nechci tu hovořit za aNONYMa, zrovna on to jistě nepotřebuje. Ale ráda bych řekla, jak já chápu onu "berličku". A souvisí to s Tvou reakcí na Smyla, kde jsi se ptal na základě čeho se má člověk rozhodovat, když nezná tu absolutní pravdu. A v tom přávě vidím já tu berličku, o kterou se věřící opírají při jakémkoliv rozhodování. Člověk by měl být schopen sám rozhodnout, co je a co není správné. Zatímco věřící člověk má berličku = rozhodovat nic nemusí, stačí mu přes jakoukoliv životní situaci položit šablonu nějakých pravidel, daných nějakou prastarou, tisíckrát přepsanou a poupravenou knihou nebo spíš daných názory nějakých svých náboženských představených a má vystaráno. A když náhodou udělá něco špatného, tak má ještě další bonusovou berličku ve formě zpovědi, modlitby nebo (ne)dejbože odpustku, vše je pak odpuštěno a jede se dál.
Uvědomuju si, že tady trošku míchám hrušky s jabkama, ale v tomto případě mi to přijde celkem na místě, neb ono i to náboženství se dnes prezentuje podobným gulášem. Nevím samozřejmě čemu a jak konkrétně věříš Ty a doufám, že si to nevezmeš nijak osobně. Určitě jsi se s podobnými názory musel setkat už mockrát. Takto to ale prostě na mě, jakožto v křesťanském smyslu nevěřícího člověka, působí.
A mrzí mě, že se nehodláš zapojit do konfrontačního klinče (ačkoliv se Ti nedivím, musí to být dost unavující), ale ono potkat rozumného křesťana, který by byl ochoten ke konfrontaci a byl schopen rozumně argumentovat, je docela svátek;-)
A ještě se chci omluvit Tomášovi, který jistě nečekal, jaký flame se mu rozhoří pod jeho nevinou fotkou :-)