,,Jednoho dne zvednu se ze židle, dojdu směrem k oknu, a co nevidím? Obloha je zaplavená všelijak barevnými a těškými mraky. Sluníčko se snaží přez ty mračna prodrat aspoň něco málo ze svých paprsků, koukám se na to a říkám si, to je ale paráda. Tak otevřu okno, vezmu foťák a CVAK a CVAK ,a to všechno v rychlosti páč počasí jak je známo, se změní během pár vteřin, není čas přemýšlet, lámat si hlavu nad tím, jestli bude vidět ta střecha co mám nad sebou, mám to vzít trochu níž, nebo do leva či doprava, když všude okolo jsou baráky? Nemám raději vyběhnout na kopec, a podívat se jestli to nebude lepší z vrchu? Takhle můžu přemýšlet jen tehdy, když se snažím fotit něco aby to bylo tak, jak chci zrovna já, ale poručte ohni...větru...dešti...Takže jediný co v tu chvíli víte je, že tenhle pohled z okna by jste si chtěli uchovat napořád. Takže to co vidíte na záběru, je opravdu to co jsem v tu chvíli viděla i já. Jestli to na vás, nebo na někoho působí ploše, pak otevřte oči a raději se dívejte na to, co vidíte a ne na to, jak by jste to Vy chtěli vidět, a nehledejte chyby na něčem co už nemůžete zpravit a nejde vrátit zpět. Je to jen jeden záběr, který se už bohužel nebude nikdy opakovat, už nikdy nebude ten stejný. ,,A ještě jeden malý vzkaz pro WASA...opravdu si ještě myslíš, že hlavní motiv této fotky jsou mraky? Dovol abych ti řekla, že to sis myslel opravdu špatně. A mě nezbíva než si o Tobě myslet, že plochý je akorát tvůj mozek a tvoje chápání