Život bez fotbalu bych si neuměl představit, tvrdí Lukáš Okleštěk. Podle tahouna Zábřeha má úroveň soutěží klesající tendenci

„Když skoro půl roku musíte trénovat na umělé trávě a k tomu se přidá celá zimní příprava na stejném hřišti, do skoku vám úplně není. Všechno vás bolí a vaše motivace není pokaždé taková, jaká by měla být. Pak ale přijdete do šatny plné kamarádů a vidíte, jak se mužstvo dokáže semknout a nabudit. Hodně mě to nabíjí. Život bez fotbalu bych si neuměl představit. Můžu díky němu vypnout a po práci přijít na jiné myšlenky,“ popisoval s vážnou tváří.

POZOR! DŮLEŽITOU ROLI MUSEJÍ SEHRÁT RODIČE

Pro zábřežský klub je ochotný potit krev. Platí za klíčovou postavu mužského áčka a zároveň si plní trenérské povinnosti u týmu staršího dorostu. „Jasně, že mě to baví. Jinak bych to nedělal. Zvlášť když se dostaví výsledky a kluky zdobí odpočívající přístup. Bohužel jsou období, kdy fotbalu nedávají všechno. Třeba když je na ně moc velké teplo, nebo naopak moc velká zima. Pokud jde o mládežníky, je to skoro všude stejné. Nepředstavujeme výjimku,“ uznal bez vytáček. „Jako trenér je můžete určitým způsobem formovat. Hlavní roli ale musejí sehrávat rodiče. Je potřeba, aby je odmalička vedli k automatismům, že je trénink příjemnou povinností a že se na něj mají těšit. Do patnácti let to většinou bývá v pohodě. Potom se dostavuje krize, puberta a jiné zájmy. Než aby se dotyční honili několikrát týdně po hřišti, radši si zaskočí na pivo. A když pak ve víkendových zápasech nejsou v základní sestavě, kolikrát se urazí a jsou naštvaní. Přitom by se měli zamyslet hlavně sami nad sebou. Je to těžké,“ připustil Okleštěk a pokračoval: „U nás jsme šest největších poctivců z řad dorostenců, kteří chodí pravidelně, přiřadili k mužům. S takovými počty toho samostatně moc nenatrénujete.“

Zkušený pardál nad občasnými myšlenkovými pochody některých mladších spoluhráčů nestačí kroutit hlavou. „To, co jsou někdy schopni vyplodit, a jakým stylem všeobecně fungovat, je pro mě těžko pochopitelné. Jakmile si dovolovali až příliš a začali ztrácet úctu a autoritu ke starším, museli jsme si s nimi trochu popovídat. Nebylo možné, aby si dělali, co chtěli. Nejednalo se o nic vážného a v kabině se to rychle vyřešilo. Všechno se teď ubírá správným směrem a na solidní úrovni. Máme na čem stavět,“ konstatoval optimisticky odchovanec Zábřeha.

ÚROVEŇ SOUTĚŽÍ KLESÁ

Hlavní mužstvo Sulka vede od léta trenérský navrátilec Jaroslav Rolinek. Demokratický kouč dovedl perspektivní výběr k solidnímu podzimnímu výsledku. „Je to pohodový a přátelský trenér a člověk klidnější povahy. S nikým nemá problémy. Jen se muselo usměrnit pár mladších jedinců v tom smyslu, že je nutné makat naplno,“ prozradil Okleštěk.

Se svými týmovými parťáky najede do jarních odvet z deváté pozice. V šestnácti kolech nasbírali pětadvacet bodů, což vzhledem k okolnostem není špatné. Kvůli rekonstrukci atletické dráhy strávili podstatnou část zápasového putování ve vyhnanství venkovních hřišť. „Od září jsme se pořád dokola scházeli a chystali na umělce. Teď dost vážně hrozí, že se nám to ještě protáhne. Práce na stadiónu by totiž měly trvat až do května. Jestli budeme hrát domácí zápasy v Zábřeze, Leštině, Lesnici nebo někde jinde? To se teprve uvidí. Sami nevíme. Zatím nás na hlavní trávník pustit nechtějí.“

Okleštěk a spol. se zapojí do mistrovských bojů už v neděli, kdy se pokusí oloupit medailového aspiranta z Všechovic. Hanáky nejspíš vyzvou na zadním pažitu s umělým povrchem. „Potom, co jsme je u nich o gól porazili, ještě neprohráli. Snad jejich sérii ukončíme,“ přál si kapitán zábřežského mužstva.

Protože toho má hodně za sebou, může porovnávat. Žádné chvalozpěvy nečekejte. Fotbal svádí náročnou bitvu s narůstajícími hráčskými ztrátami. „Úroveň jednotlivých soutěží klesá. Je to tím, že ubývá kvalitních fotbalistů. Kdo něco umí, jde hrát do zahraničí, nebo se spokojí s nižší třídou, kde mu nabídnou peníze. V krajském přeboru byste se měl připravovat systematicky a pravidelně třikrát týdně, a to se každému nechce,“ zamyslel se nad současným stavem. „Taky není kde brát. Mladých do dvanácti let máme hodně, jenže se to s přibývajícím věkem zhoršuje a zájem upadává. Někdo skončí úplně, někdo si vystačí s jedním předzápasovým tréninkem a víkendovým čutáním. Bez toho, aby musel pořádně máknout…“

KRAJSKÝ PŘEBOR? AKORÁT!

Zábřeh dobrovolně vyklidil pole na levelu moravskoslezské ligy a pod dohledem nového šéfa Jaroslava Appla se před třemi roky vydal cestou nižší soutěže a mladých odchovanců. Najdou se fandové, co to ještě nestrávili a dodnes ho za to nevybíravě a ostře kritizují. „Jsou zapšklí a moc nám nepřejí. Přitom si neuvědomují, že rozpočet na ligovou soutěž se pohybuje v řádech tří miliónů korun. A kde je chcete vzít, když ve městě a okolí nejsou žádné větší podniky? Firmy dnes bojují o každého zaměstnance a nemají touhu podporovat takovéto aktivity. Myslím tím třetí ligu s hráči odjinud, které zábřežský fanoušek ani pořádně neznal. Bez důkladného finančního zázemí se na vyšší úrovni neobejdete,“ neskrýval svůj pohled na často probírané téma Lukáš Okleštěk. „Troufám si tvrdit, že krajský přebor je na Zábřeh akorát. Nemusíme nikoho draze kupovat ani platit nemalé částky za hostování. Když to situace vyžaduje, pomůžeme si z vlastních zdrojů a zapojíme kluky z dorostu. Porovnáme-li diváckou návštěvnost tehdy a teď, skoro se neliší. V hledišti vidíte rodiče, kamarády, známé a všechno mi připadá daleko domáčtější než v době, kdy se sice hrála lepší soutěž, ale s hráči posbíranými po celé Moravě. Střídali se u nás jako na kolotoči. Už to mimo jiné pochopili i v nedaleké Mohelnici a fotbal tam začali dělat v podobném duchu jako my.“


Foto: Petr Fišer

Lukáš Okleštěk = kapitán a klíčová postava mužského týmu. A také trenér zábřežského dorostu.