VYSVĚDČENÍ TÝDNE: Fotbalový Šumperk prolezl, ale odřel si uši

 Trenér Bohdan Hecl zestárl o několik trenérských let. „Přístup hráčů byl katastrofální,“ stěžoval si po jednom domácím utkání s nepříznivým koncem. „Dnes jsme předvedli nejhorší výkon pod mým vedením,“ hudroval stejně nakrknutým hlasem jen pár minut po herním i výsledkovém výbuchu proti slezské Heřmanici. Důvodů ke spokojenosti měl pramálo. Co stálo za častým klopýtáním jeho svěřenců? Příčin se objevilo hned několik…

ŠPATNÝ ZAČÁTEK

Poprvé zabodovali až v pátém kole, kdy v domácím prostředí remizovali se Vsetínem. Do té doby živořili na nule a kromě dvou těsných porážek o jeden gól museli skousávat dva nepříjemné debakly. Zvláště soutěžní premiéra s Hranicemi (2:5) byla hodně bolavá, a to i s ohledem na to, že k ní došlo na Tyršově stadiónu.
Heclovi svěřenci se vylízali z nejhoršího důležitými výhrami nad Kozlovicemi, Ústím a Přerovem. Že fotbal hrát umí, dokázala i výživná přestřelka s Havířovem. Nepovedený finiš obsahující čtyři zápasy v řadě bez jediného získaného bodu ale zase všechno pokazil. Šumperk je po podzimu až čtrnáctý, když v patnácti duelech nashromáždil pouhá tři vítězství. Do očí bije i nerovná bilance nasázených a obdržených gólů.

VELKÁ MARODKA

„Protože máme úzký kádr, musíme se modlit, aby se nám vyhýbala zranění,“ vyzýval všechny sportovní svaté ke spolupráci Bohdan Hecl. Pomyslné myšlenkové návštěvy fotbalového kostela mu nebyly nic platné, těžce zkoušené mužstvo pronásledovala jedna morová rána za druhou. Vrcholem nekončícího zmaru bylo poslední střetnutí v Dětmarovicích, kam odjelo pouhých jedenáct statečných včetně dvou juniorů a brankáře Kreizla hrajícího vynuceně v poli.
Narůstající ztráty ve stále okleštěnější sestavě se zákonitě odrážely na slabší tréninkové docházce a méně kvalitní přípravě na jednotlivá kola. „Všechno souviselo se vším,“ uvědomoval si týmový kouč.

SILNĚJŠÍ SKUPINA

První zásadní boj se prohrál už před startem sezóny. Klubovému vedení se nepříliš početné družstvo nepodařilo doplnit a posílit tak, jak bylo potřeba. Ve vražedné kombinaci s výše uvedenými potížemi to představovalo závažný problém, který sehrál jednu ze stěžejních rolí. Šumperk se vrátil do éčkové skupiny divize a narážel v ní na vyšší výkonnostní úroveň a větší sílu houževnatých soupeřů. V mnoha utkáních to bylo znát.

FAKTOR ROZSÍVAL

Na divizní scéně je to fotbalista s nadprůměrnými herními schopnostmi. Filip Rozsíval to potvrzoval i v podzimní části. Z pozice tvořivého záložníka nastřílel šest gólů a nejeden další připravil přesnou nahrávkou nebo dobře kopnutou standardkou. Na druhou stranu vyfasoval osm žlutých karet, čímž se zařadil mezi nejtrestanější hříšníky celé soutěže. „Jeho vznětlivou povahu neukočíroval ani bývalý reprezentační trenér Karel Jarolím, když ho vedl v Mladé Boleslavi,“ krčil rameny Hecl.
Rozsíval je díky svým kvalitám pro šumperský výběr nepostradatelný, zároveň ale platí i to, že s ním při zápasech a na trénincích není jednoduché pořízení. Neoddiskutovatelný fakt, že s ním na zeleném trávníku vyjde jen málokdo, na pohodě v kabině nikomu nepřidává.

VERDIKT TÝDNE

Jestli se v Šumperku chtějí vymanit ze spárů pololetní DOSTATEČNÉ, musí výrazně přidat na všech frontách. Výměna na trenérském postu s dosazením někoho „přespolního“, o níž se živě spekulovalo, není řešením z kategorie vyloženě potřebných a nevyhnutelných. Bohdan Hecl zná klubové prostředí jako svoje boty a nelehkou práci odvádí maximálně poctivě. Jen k ní potřebuje lepší materiál. S tím, co měl z různých důvodů k dispozici, by nevyčaroval žádná dech beroucí kouzla ani vůdce národního týmu. I když je cesta založená na práci s vlastními odchovanci správná a sympatická, bez nezbytných kádrových změn a stoprocentního úsilí v zimní přípravě to rozhodně nepůjde. V divizi se totiž sebemenší nedostatky neodpouští a doteď se jich vyrojilo požehnaně…


Foto: Petr Fišer

Filip Rozsíval ano, nebo ne? Zapeklitá otázka, která nenabízí jednoduchou odpověď.