VÝKON TÝDNE: Švýcarská dřina, která stála za to

 Švýcarská výzva je obtížná nejen svým profilem. Odehrává se bez jakékoliv podpory. Účastníci nemají doprovodná vozidla, nemůžou spoléhat na občerstvovací stanice a veškeré vybavení si vezou sami. Jídlo si obstarávají z obchodů či restaurací a spí především pod širákem. Pevně danou trasu projíždějí s pomocí navigace, přičemž jejich posun je po celou dobu monitorován s přispěním satelitního messengeru.

KRÁSA VYKOUPENÁ DŘINOU

Šlape se v nejkrásnějších částech středního Švýcarska. Skrz malebné vesničky, okolo jezer, po pastvinách, ale především přes hory. Nádherné výhledy jsou tak vykoupeny tvrdou dřinou při stoupáních do prudkých kopců a pocity zmaru při přenášení nebo tlačení kola po nesjízdných pěšinách. „Vždycky to byla rána hlavně pro psychiku. Musím přiznat, že mě profil a náročnost tratě docela zaskočily. Na druhou stranu se mi často stávalo, že právě ve chvíli, kdy jsem toho měl plné zuby, se přede mnou otevřela některá z nádherných vyhlídek s úžasnými panoramaty. Na všechno špatné díky tomu rychle zapomenete. Uvědomíte si, že to za velké úsilí opravdu stojí a že jste tady vlastně rád,“ nechal nahlédnout pod pokličku sportovec tělem i duší.

Pátý ročník přilákal 71 závodníků ze 14 zemí světa. Téměř třetina z nich ho předčasně vzdala. Největší aplaus si vysloužil vítězný Němec Jochen Boehringer, jenž se dopravil do cílového prostoru za 4 dny a 11 minut.

PROKLETÉ „ZADNÍ“ LANKO

Radomír Čížek se po většinu času pohyboval na hraně první desítky, a nakonec po 5 dnech, 6 hodinách a 54 minutách dorazil na skvělé osmé pozici. Výsledek je to o to cennější, že se musel vypořádat s nepříjemnými technickými problémy. „Zhruba v polovině závodu se mi přetrhlo lanko u zadní přehazovačky. Nezbývalo mi nic jiného, než vzadu šlapat pouze na nejtěžší převod. Žil jsem v domnění, že sjet z trasy do servisu, třeba stopem, by zabralo víc času, než který jsem ztratil tlačením kola před sebou na prudších úsecích. Prostě jsem čekal, až se objeví nějaký bikeshop přímo na trati. Bohužel, přišel až po 160 kilometrech,“ vysvětloval Čížek. „Stálo mě to nejen spoustu sil a několik prohospodařených hodin, ale také kontakt se špičkou. Za daných okolností jsem se chtěl porvat aspoň o umístění v elitní desítce. Posledních 260 kilometrů jsem byl nucen odjet na jeden zátah, přes noc a beze spánku. Byl to můj vůbec první závod tohoto typu, vytrvalostní cyklistice se věnuji teprve tři roky. Navíc jsem měl asi nejhorší kolo ze všech. Konečné umístění vysoko předčilo moje očekávání a je pro mě fantastické,“ oplýval oprávněnou spokojeností bývalý šumperský hokejista. 

SEDMNÁCT HODIN V TERÉNU. PRŮMĚRNĚ KAŽDÝ DEN!

Během pěti nocí toho moc nenaspal. Průměrně strávil v pohybu sedmnáct hodin denně. „Sám jsem nevěděl, co od toho čekat. Atmosféra mě od prvního kilometru pohltila, a přestože jsem si prošel několika krizemi, většinou jsem si jízdu spíše užíval. Příroda okolo byla nádherná, a taky nám vyšlo počasí. Abyste takovou akci dokončili, musíte jednoduše vytěsnit všechny ostatní myšlenky a soustředit se jen a jen na závod. Tím si zároveň krásně vyčistíte hlavu. S různými bolístkami a se spánkovým deficitem se tělo dokáže poprat, dokud je hlava nastavená v závodním módu a říká mu: Nesmíš ztrácet čas, jeď dál…“

Únava se ve většině případů dostaví prakticky ihned po projetí cílem. „Tři dny jsem byl úplně nepoužitelný a jen jsem jedl a spal,“ dodal bývalý trenér Mladých Draků.

 

Premiéra Radomíra Čížka ve Švýcarsku se proměnila v obdivuhodný úspěch.