Trenér losinských fotbalistů: „Jakýkoliv zásah do zajetého kolotoče nebývá příjemný. Nikdo neví, co bude dál.“

 „Jakýkoliv zásah do zajetého kolotoče nebývá příjemný. Pro trenéry, kteří chystají mužstvo na sezónu. Pro hráče, kteří se po dlouhé zimě těší na mistrovské zápasy. A pochopitelně ani pro fanoušky, kterým oblíbená víkendová zábava chybí. Uvidíme, jak se nakonec všechno vyvrbí,“ řekl kouč Velkých Losin.

Neměl to jednoduché. V trenérské židli vystřídal klubovou ikonu Jiřího Miku, na kterého nedal nikdo dopustit. Aby toho nebylo málo, jeho premiérový půlrok v pozici hlavního kormidelníka losinských fotbalistů provázely neustálé komplikace zdravotního rázu. „Pořád nám někdo chyběl,“ posteskla si někdejší dlouholetá stálice Hrabišína.

V době největší krize nebylo na zaplněné marodce k hnutí. „Odráželo se to na našich výkonech i výsledcích. Není příjemné, když vám kostru tvoří jen šest zdravých hráčů a ostatní nejsou fit. Točilo se to neustále dokola. Zbytek týmu byl buď zraněný, nakřápnutý nebo nedoléčený. Kluci zaslouží pochvalu, že jim nepříjemný stav nebyl lhostejný a pod všeobecným tlakem kolikrát nastupovali se sebezapřením na hranici maximální obětavosti. Protože nikdo další nebyl k mání, vzniklé díry jsme na úkor nepoužitelných absentérů museli lepit s pomocí dorostenců,“ popisoval týmové trampoty Kupčík.

Ve Velkých Losinách si sypali popel na hlavu. Hráčská škatulata v posledních sezónách neprobíhala tak, jak by měla. „Když to vezmeme tři až čtyři roky dozadu, tak pořádně nikdo nepřišel. Mužstvo stárlo a při obměně kádru se trochu zaspalo. Když pak skončilo nebo odešlo šest starších borců, nebylo pořádně kam sáhnout. Nahradili je nezkušení mladíci od sedmnácti do jedenadvaceti let a hráči z nižších soutěží. Krajský přebor pro ně byl něčím novým a na lepší úroveň si museli zvykat. Sehnat dnes někoho kvalitního je docela těžké. Stačí se podívat na Šumperk, který se při hledání posil sám potýkal s problémy. Na Olomoucku je to kapánek lehčí, možností se tam nabízí víc. V našich končinách to máme o něco složitější,“ tvrdil Martin Kupčík.

Během zimní přípravy ho potěšil návrat kanonýra Tomáše Indry. Zdravotní stav se zlepšil i u některých dalších marodů. „Přesto nás na trénincích nebývá tolik, kolik by bylo potřeba. Hlavním důvodem jsou pracovní povinnosti, s čímž samozřejmě nic nenaděláme. Nejsme profíci. Málokdy býváme kompletní, v průměru se nás schází kolem deseti,“ netajil losinský kouč. „Nově se nám podařilo získat Filipa Navrátila a Lukase Andonia. Oba jsou to mladí kluci, co toho v mužském fotbale zatím moc neodehráli. I když je to pro nás svým způsobem velká neznámá, jeví se velmi dobře. Na jaře bychom mužstvo chtěli co nejvíce stabilizovat a připravit ho na další roky. V Losinách jsou fanoušci z minulosti zvyklí na jiné výsledky a tabulkové postavení a my je nechceme zklamat. Hlavně se nám musí vyhýbat zranění. Místo, abychom v poklidu ladili formu a nacházeli co největší herní pohodu, furt s něčím bojujeme. Pomalu jsem se bál domluvit přátelák, abychom neztratili někoho dalšího a naše řady znovu neprořídly jako na podzim.“


Foto: Petr Fišer

Na pomyslném sportovním semaforu se objevila červená barva. Fotbalový přebor nepředstavuje výjimku.