To jsou oni, půlsezonní šampioni: štítecký podzim ve znamení "nej"

"Jsme první a jdeme si za co nejlepším umístěním. Pořád ale platí, že to bude hodně těžké. Ještě jsme ani zdaleka nic nedokázali," varoval vedoucí mužstva Petr Žerníček před sebemenším uspokojením.

Klubové vedení si nemůže vynachválit účinnost strategie, k níž sáhlo před startem nové sezony. "Vyplatila se nám sázka na zkušené hráče. Ve všech řadách máme kvalitu, v tom bych viděl naši největší přednost. Opak představuje zájem některých mladých kluků, kteří fotbalu nedávají všechno. Ale i v tomto ohledu je cítit pozitivní změna. Věřím tomu, že se projeví nejen na jaře, ale i v budoucnu," tvrdil optimisticky Petr Žerníček.

Podle něj stojí za výsledkovým i výkonnostním posunem rozšíření hráčského týmu. "V horní polovině tabulky se objevujeme pravidelně. Teď jsme k tomu přidali většího a bojovnějšího ducha, častokrát byl vítězný. Díky němu jsme dokázali vyhrávat i zápasy na hřištích soupeřů. Je v tom největší rozdíl."

Ve prospěch štíteckých fotbalistů mluví i jeden příznivý fakt. Ve veledůležitých zápasech pravdy, v nichž by mohlo jít o všechno, budou mít výhodu důvěrně známého prostředí. Ambiciózní Moravský Beroun i okresního rivala z Mohelnice přivítají před vlastními fanoušky. Jejich domácí síla a úspěšnost přitom vzbuzuje oprávněný respekt. "Nástrah, které by nás mohly přibrzdit, je celá řada. Třeba i nálada v mančaftu, zranění, nechuť se poprat o vítězství. A zmínit musím i rozhodčí. Dá se očekávat, že to v závěru sezony bude stejné jako každý rok," upozorňoval oddílový funkcionář, jenž má na starosti fungování mužského áčka.

Přesné trefy do černého

Ve fotbalových Štítech museli v letních měsících řešit trenérskou otázku. Otto Jáně se rozhodl kývnout na nabídku divizního Ústí nad Orlicí, což se mu nedalo zazlívat. Jenže co teď? Funkcionářský tým si po krátkém mapování terénu vyhlédl Tomáše Hrdloviče. A jak průběh podzimní poloviny odtajnil, dobře udělal. "Jsme s ním velmi spokojeni. Přesně plní to, co jsme od něj očekávali. Jeho zájem o fotbal je enormní," pochvaloval si Petr Žerníček.

Hrdlovič nebyl jedinou novou tváří. Po svém příchodu vyslovil přání, které se týkalo posílení mužstva. Bylo mu vyhověno. I v tomto případě se jednalo o trefu do černého. Hned několikanásobnou. "Radka Hrabalu bych se nebál vyhlásit nejlepším klubovým hráčem podzimu. A to jednoznačně! Byl to neúnavný týmový motor, zdobila ho obrovská chuť hrát," uznale pokyvoval hlavou nad výkony exlosinského záložníka nadšený Žerníček. "Zmínit musím další opory, bez kterých by to nešlo: Gruntorád, Prokop, Sedláček, Sokol, Lakomý... Na I. A třídu jsou to nadstandardní fotbalisté, jejichž přístup je příkladný. Rád bych věřil, že se k nim přidají i mladší kluci."

Štítům nahrála také redukce kádru, k níž během podzimu sáhl divizní Šumperk. Na východ okresu se okamžitě stěhovali nepotřební Michal Svačina a Petr Klos. I oni zapadli do týmového soukolí naprosto dokonale a představovali okamžitý přínos. "Cíl pro nejbližší dny a týdny je jasný - současné družstvo udržet pohromadě. Naše aktivita tím ale neskončí. V hledáčku máme další hráče," ujišťoval Petr Žerníček.

Jeho klub v krajském přeboru? Nejednalo by se o žádnou novinku. "K tomu, abychom ve vyšší soutěži mohli působit dlouhodoběji, nám momentálně chybí především širší hráčský potenciál a nástupci, kteří by do družstva mohli plnohodnotně naskočit v průběhu jednoho nebo dvou let," volil raději opatrnější tón střízlivě smýšlející funkcionář.

Těšit ho musel brankový příspěvek "uničovského" novice Richarda Sokola, jenž patří s deseti góly k nejobávanějším snajprům v celé soutěži. Společně s černovírským Havelkou, jindřichovským zabijákem Ladislavem Petrem a často neudržitelným Karlem Lukasem z Leštiny. Jen o málo zpět zůstal další leštinský zástupce Jan Volek a také mohelnický bomber Vlastimil Knýř.