SOUSEDSKÉ DERBY: Ani v jednom týmu nejsou extra magoři, tvrdí o rivalitě mezi Leštinou a Lesnicí zkušený obránce Jiří Hobler. V neděli se čeká „plný dům“

 „Vždycky je to natěšené a mírně vyhrocenější než obvykle. Místní kluci se dobře znají, takže se mezi sebou hecují. Podle toho, jak to dopadne, si to potom dávají vzájemně sežrat. Zároveň si nemyslím, že by to byly zápasy se zákeřnými zákroky a hrané takzvaně na smrt. Ani v jednom mančaftu nejsou extra magoři, kteří by to přehnaně hrotili. Nebývají to utkání, která by v tvrdosti vybočovala z řady,“ nechal nahlédnout pod pokličku jednoho z nejostřeji sledovaných duelů celého roku leštinský obránce JIŘÍ HOBLER.

Ač se bývalý skvělý tenista narodil v Zábřeze a odmalička žije v Šumperku, velké rivalitě rozumí. „Z Leštiny pocházejí rodiče a žijí tam obě babičky,“ odhalil jeden z důvodů, proč jeho fotbalové srdce bije řadu let pro klub, v němž mimo jiné započal svoji úspěšnou kariéru Jiří Balcárek.
Důsledný bek oplývající nebezpečnou levačkou se v předešlé sezóně řadil ke spolehlivým stálicím týmu, jenž se probil až k mistrovskému titulu. Byl o to slastnější, že ho za vteřinu dvanáct vyfoukl právě Lesnici. „Jestli se nepletu, tak jsme u nich hráli v předposledním kole. Všechno bylo umocněné tím, o co šlo a co bylo v sázce. Přišlo hodně diváků, zápas měl tempo a obrovský náboj. Byl to zážitek,“ zavzpomínal na bezgólovou bitvu, kterou rozhodovaly až dodatečné exekuce prováděné z penaltového puntíku.

Zatímco Leština v okupování nejvyšších tabulkových příček pokračuje i nadále, lesnický konkurent po špatném jarním nakročení začal vyklízet pole. „Minulý víkend jsem se na ně byl podívat, když hráli doma proti Zlatým Horám, a moc se jim to nepovedlo. Bylo to od nich špatné. I když jsou jejich výsledky docela překvapivé, neznamená to, že nás tam v neděli odpoledne čeká něco snadného a lehkého. Právě naopak! Začátek jim sice nevyšel, ale stále platí, že mají kvalitní a dobře trénované mužstvo,“ zdvihl Hobler varovný prst.
Při vynucených absencích stoperů Martínka, Žváčka a Neumanna musel zaskakovat na postu stopera. Citelné ztrátě se rovná i zranění tvořivého záložníka Jedelského, jenž zatím marně zápolí s artrózou v kotníku. „S ohledem na to, kolik nám chybí hráčů, musíme být spokojeni. Domácí utkání se Sudkovem jsme zvládli a dva body z těžkého zápasu v Bludově je potřeba brát všemi deseti. Herně byl lepší a obzvláště ve druhé půlce nás docela slušně mačkal,“ uznal Jiří Hobler.
Na nevšední drama u bludovského zámku jen tak nezapomene. Když se v 89. minutě nechal školácky vyloučit Jan Majstršin, Petr Minář vyřešil krizovou situaci na gólmanském postu tím, že nasměroval trenérský prst přímo na něj. „Houkl na mě, tak jsem si půjčil rukavice a postavil se do brány. Popravdě netuším, co ho k tomu vedlo. Na trénincích jsem se chytání nikdy nebránil, a pokud bylo potřeba, kluci si na mě občas zastříleli. Ale to je tak všechno,“ popisoval s úsměvem na tváři.

První výzva ho čekala jen pár vteřin poté, co se vykartovaná jednička Majstršin odporoučela mimo zelený pažit. „Přiznávám, že mi při trestňáku Bludova nebylo moc příjemně. Jak jsem si stavěl zeď, hlavou mi problesklo, že jestli při tom udělám něco špatně a třeba mě kvůli mojí chybě obstřelí ze druhé strany, bude zle a prohrajeme. Nevím, co by se stalo, kdyby zasáhli branku,“ pokračoval bez obalu. „Penalty? Ty už byly vyloženě o štěstí. Jednou minuli, jednou mě trefili. Stačilo, abych skočil na druhou stranu a všechno bylo jinak,“ odmítal s tradiční skromností roli oslavovaného hrdiny.


Foto: Petr Fišer

Jiří Hobler si na konci zápasu v Bludově prožil pořádně krušné chvilky.