SPORT

Skákající opice v Šumperku. Le parkour!

23. května 2007, 20:17, téma NETRADIČNÍ SPORTY, Stanislava Marešová
Šumperk - Parkour dorazil do Šumperka. Poměrně nový sport, při němž divákům často růstává rozum stát, policisté vytahují pokutové bločky a samotní účastníci s napětím poslouchají své praskající klouby a kosti.
 "A to vše ve chvíli, kdy nad hlavou prosviští člověk, dopadne na zábradlí vedle vás, odrazí se od betonové zídky, vyhoupne se na balkon, odtud na střechu a zmizí," popisují šumperští parkouristé. Takto lze s nadsázkou přiblížit sport, který k nám přišel docela nedávno z Francie a kterému pomalu, ale jistě propadá stále více zejména mladých lidí. Na první pohled nesmyslné činy těch, kteří parkour aktivně praktikují, mají svá pevná pravidla. Abyste ho zvládli, musíte umět trošku lehké atletiky, trošku gymnastiky, něco z horolezectví a šiknou se i zkušenosti z bojových sportů.  A co má tedy sport společného s partou výrostků, kterou můžete o víkendu potkat v ulicích města, jak přeskakují lavičky nebo zábradlí, nedej bože aby lezly na některý ze starých domů? Vlastně docela dost. Tito mladí lité totiž razí filozofii, že nic se nemá v životě obcházet. A přímou cestu volí i přes všelijaké překážky, které bychom my normálně obešli.  Parkour jako sport je totiž založený na odbourávání strachu z nějakých překážek. Jestliže chcete tento sport provozovat, musíte mít i dobrou fyzickou kondici, stabilitu, vytrvalost a nesmíte se bát výšek a občasné bolesti při nevydařeném triku. 
Parkour je prostě o zdolávání překážek - lezení na různě vysoké zdi a budovy, skákání  všude, kde se dá; nejlépe přes zdi, zábradlí, při extrémním pojetí tohoto sportu i  z domu na dům. Nutno ovšem zdůraznit, že parkour je nesoutěžní sport. I když se parkouristé z okolních měst vesměs mezi sebou znají, nepořádají soutěžní dny ani olympiády.

Zakladatel parkouru, Francouz David Belle. Parkour vznikl před 16 lety ve Francii. Do podvědomí se dostal mimo jiné filmem Okrsek 13, akčními filmi s Jackie Chanem nebo jedním z videoklipů Madony. Běžně se dnes už parkourové prvky vyskytují v akčních filmech. Vždy když padouch prchá přes střechy, skáče z oken nebo přelézá ploty, vsaďte boty na to, že právě vidíte parkour. A světe div se, při troše pozornosti jeho prvky najdeme i mnohem hlouběji v historii, třeba když kouknete na francouzské filmy s mistrem šarmu a akce, Jean-Paulem Belmondem.

/životopis D.B. na http://www.osobnosti.cz/david-belle.php/


Šumperští parkouristé se jmenují Jitters. Sešla jsem se s nimi v tělocvičně 3. základní školy, kde v týdnu trénují. Šest kluků s poměrně slušně vypracovanými těly a neuvěřitelnou mrštností jsem poznala již z dálky, čekání si totiž krátili přeskakováním zábradlí. Během mé návštěvy na tréninku jsem s údivem zjistila, že parkouru se věnují i dívky. Dokonce se hned dvě přišly podívat na trénink a podle všeho je zanedlouho uvidíme v ulicích Šumperka.





Jak poznáte parkour? Sledujte!
 



Fabio, Gálos, Soldier, M3DA i další ze šestičlenné party se sešli někdy v loňském roce. Dohromady je svedlo nicnedělání, kterému se do té doby v Šumperku věnovali. Dnes si za své kapesné nebo vydělané peníze z brigády pronajímají tělocvičnu, pravidelně se scházejí na tréniky a potají sní o tom, že jednou jejich sportovní umění využijí, nejlépe v nějakém akčním filmu coby kaskadéři.



Monkey, lazy, precision jumps, two hand vault, palm spin, kong, double kong, speed vault nebo dash. To všechno jsou již známé a prováděné prvky parkouru. Každý parkourista však sní o tom, že vymyslí a uvede do užívání nový trik.










Parkour je možná neprávem označován za extrémní sport.  Ale věřte, ti klucí ví, co dělají. Vydřeným tréninkem z tělocvičny se vrhají do ulic města a i když to vypadá dosti krkolomně, odnesou to věšinou jen klouby. Však už také nebyla nouze o zlomené zápěstí nebo naražený kotník. Vždy ale zůstalo jen u těchto lehčích zranění, nikdy nešlo o život. I když, přání zdolat "čtrnáctiparták" po hromosvodu možná už riskatnější je...







Výčet úspěchů šumperských parkouristů je již ohromující. Dokazují to aspoň zdolané střechy, které Jitters pokořili: průmyslovka, Albert, Disko 1, zdravotní středisko nebo 4.ZŠ. "Samozřejmě bez žebříků," dovádá uraženě Fábio, abych si snad nemyslela, že tak obtížnou trasu zdolávají jako běžní smrtelníci.























Další video šuperských Jitters  zde:http://www.youtube.com/watch?v=9grGPgJfexQ

Jitters vás zvou k diskuzi o parkouru. Vzkazy jim můžete nechat pod článkem v diskuzi, budou vám během dne odpovídat.




Praktikujete  Street Stunts,  FreeRuning, Agresive in-line nebo podobný pouliční sport nové doby? Ozvěte se!  REJ.cz


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Reagovat na příspěvek:
Datum: 27.9.2009 20:50
Titulek: Něco o parkouru
Autor: Sahir
Nepročítal jsem to tu celé, protože už po pár příspěvcích jsem si řekl dost. Tato reportáž je sice z roku 2007, ale přesto se k ní občas někdo dostane a může si tak udělat milný obrázek o parkouru.

Parkour je fyzická aktivita provozovaná v jakémkoliv prostředí(to ovšem neznamená že parkouristi lezou na cizí pozemky, nebo se snaží ničit zdi ve městě, spíše se snažíme trénovat posichu a problémům se vyhýbat). Parkour může začít provozovat každý, chce to akorát trochu vyzrálosti a dar umět uvažovat o svých činech, je logické, že když parta dětí někde bude dělat černý šmouhy na zdech, lidi je budou za jejich činy odsuzovat, nebo když si někdo po půl roce skákání odrovná klouby, všichni ale nejsou takoví. Já osobně se v parkouru spíš setkávám s lidmi, kteří studují gymnásia, nebo vysoké školy, nikoliv party puberťáků, kteří hledají zábavu na odpoledne.
Parkour je o všeobecném rozvoji, jak fyzické zdatnosti, tak posunutí psychických hranic, někdy se dá i parkour využít(není to přímo parkour, ale dost to s tím souvisí), když pomůžete paní s kočárkem, nebo nějaké starší paní vzít tašku.

Samozřejmě, nejsme svatí, prostě po pár letech zábradlí na kterém denně trénujeme vypadá jinak, než by vypadalo, kdyby sme na něm netrénovali, ale myslím si, že pokud dodržujeme určité nepsané hranice o mravech, tak neděláme nic špatného. Mohl bych o parkouru napsat knihu, ale i kdyby si jí většina lidí přečetla, nerozuměla by ani jednomu slovu. Musíte zažít, nebo vžýt se do sitace parkouristů, aby ste pochopili o čem celém to doopravdy je.

Opčas by se dalo i říct, že spíše svoje prostředí využíváme a pořád bych radši viděl někde 13-15let děti kteří rozvíjí své pohybové schopnosti, než je vidět celý den u počítače(slýchat je jak mluví ve zkratkách typu "OMG, STFU, LOL") a nebo je někde vidět brát drogy, nebo sprejovat na zdi.

Kdo by měl zájem o trochu rozsáhlejší debatu, ať klidně napíše na ICQ 287-999-909, není problém si popovídat i s člověkem, který nikdy nic takového nezkusil, ale je na tolik inteligentní, aby nejen stál, ale i naslouchal a mluvil.

P.S: Bylo to psaný na rychlo, takže omluvte pravopis a nepřehledné uspořádání, ale prostě pár slov sem k tomu napsat musel... Jinak kvalitní zdroj o parkouru v české republice je stránka www.parkour.cz
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Jméno:

E-mail:

Titulek:

Text:
 

Zadejte, prosím, aktuální rok (4 číslice):

ZA KULTUROU ZADARMO

 VYHODNOCENÍ

V minulé soutěži se o volný vstup na zábřežský Akustikfest správnou odpovědí nikdo nepřihlásil, nemá tedy žádného výherce.