Rozhovor s naší přední cembalistkou Editou Keglerovou

Spolu s Tomášem Hurníkem (barokní violoncello) zde představili široký repertoár svých nástrojů a sklidili nemalé ovace v kostelech i koncertních sálech.

Kde jste to v posledních dnech byla a co jste tam dělala?
Poslední měsíc jsem strávila na koncertním turné na Novém Zélandu, kde jsem koncertovala spolu s violoncellistou Tomášem Hurníkem.

Můžete něco bližšího říci, jak Vás napadlo koncertovat na Novém Zélandu a jak je obtížné takovou cestu připravit?
Připravit koncertní turné na Novém Zélandu byl vlastně nápad mého kolegy Tomáše Hurníka. Známe se spolu od studentských let na AMU v Praze. Zde jsme spolu vystupovali v rámci studií, ale i poté. Tomáš se po studiích na AMU začal věnovat i hře na barokní violoncello, a tak jsme spolu odehráli i pár barokních projektů. Asi před 5 lety se Tomáš odstěhoval a trvale žije právě na Novém Zélandu, je koncertním mistrem orchestru v Christchurchi, kde hraje na moderní violoncello, ale baroko mu stále chybí, jelikož na NZ není tolik příležitostí, ale ani renomovaných kolegů, s kterými by mohl hrát, a to ho přivedlo na myšlenku zorganizovat naše turné a objet celý jižní i severní ostrov a udělat jakousi osvětu v oblasti barokní hudby a poučené interpretace. Samozřejmě připravit takovéto turné je velice náročné na čas, ale nejen to. Museli jsme nakontaktovat spoustu lidí, kteří by nám pomohli najít nástroje, hlavně cembala, kterých v této zemi také není příliš mnoho a těch v dobře hratelné kondici na vysoké koncertní úrovni, na jakou jsme zvyklí tady u nás v Čechách, už vůbec není mnoho. Bylo třeba najít prostory, ve kterých budeme hrát, což taktéž nebylo jednoduché, neboť na NZ vlastně neexistují budovy tak staré jako je barokní hudba sama. Hráli jsme povětšinou v kostelích.

Jsou na Novém Zélandu nějaké komunity Čechů? A jak Vás přijaly? Potkala jste se s nimi?
Ano, našich krajanů je na NZ poměrně mnoho. Někteří tam žijí natrvalo, jiní tam odcházejí za prací a přitom studují třeba jazyky, či si brigádami přivydělávají na cestování. A veřte mi na NZ je toho opravdu spousta k vidění, je tam překrásná příroda. Já jsem se setkala s komunitou v Christchurchi, kde žije Tomáš, a také jedna existuje ve Wellingtonu. Mají své webové stránky, v Christchurchi se pravidelně scházejí 2x do měsíce každé úterý. Každý Čech je vítán velmi srdečně, ať už přijíždí natrvalo, či pouze projíždí….také jich bylo mnoho na našem koncertě v Christchurchi.

Je cembalo na NZ oblíbeným nástrojem? Jaké bylo publikum?
Cembalo je nástrojem oblíbeným. Nevím, jak často ho mohou posluchači slyšet na sólových koncertech či recitálech. Já jsem za svého pobytu došla k závěru, že se tam cembalo používá hlavně ke hře continua v orchestrech. Také tomu odpovídala kondice většiny nástrojů. Publikum bylo velmi příjemné a velice vnímavé. Pro některé posluchače bylo slyšet sólové cembalo velmi silným zážitkem. A přesto že jsou tamější lidé „kiwi“ poněkud rezervovaní, dostalo se nám opravdu vřelého přijetí a velkého uznání ze strany právě posluchačů.

A co plánujete na nejbližší dobu?
V nejbližší době budou mít posluchači možnost mě slyšet v projektu Dostaveníčko s Madame Pompadour 18. 4. v Českém muzeu hudby, 11. 4. se souborem Accento (s Julii Branou, Jakubem Kydlíčkem a Petrem Mašlaněm) na koncertě na Sázavě.