Rozhovor se swingovým bardem Jiřím Sedláčkem

Jaké byli Vaše hudební začátky?
Hudba mne vždycky bavila, a tak jsem už v 15 letech hrál v kapele. Pocházím z Prosenice u Přerova a tam byl dobrý orchestr. Na gymnázium jsem chodil v Přerově, vysokou školu jsem studoval v Brně a všude jsem potkával další kapely. Na VŠ veterinární jsme měli skvělou dechovku a také taneční orchestr. Všude jsem se brzy uplatnil. Po vysoké škole mě poslali na umístěnku do Šumperka a i zde jsem brzy našel kapelu, kde jsem mohl hrát. K Dixielandu Loučná jsem se dostal v roce 1967.

Dlouhé roky patříte mezi vyhledávané aranžéry. Vzpomenete si, kdy vznikla ta první?
To bylo právě kolem roku 1967. Čerpal jsem tehdy od jiných domácích kapel. Desek se zahraničními nahrávkami bylo velmi málo a nebyly k dostání. První aranže byly skladby, které hrály orchestry Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka, Pražský dixieland, Nový Traditional Bratislava a další. Dnes už je to jiné, existuje mnohem víc možností, jak se dostat ke skladbám.

Jak byste vysvětlil laikovi, co to vlastně aranže je? Skladby, které máte na repertoáru, většinou již existovaly. Co jim tedy dáváte nového?
Se skladbou se musíte nejdřív dobře seznámit a pak ji můžete upravit pro svůj orchestr a zároveň zachovat její charakter. Začátek skladby většinou hrajeme všichni společně, někdy je dominantní jeden nástroj, během skladby se opět sejde společný chórus, zapojí se celý orchestr, představí se jednotliví členové sólově. Tím se jednotlivé aranže liší. Ale samozřejmě na harmonii a melodii skladby se toho mnoho nedá měnit.

Kdybychom Vás vyzvali, abyste zahrál dvě nejoblíbenější skladby, které by to byly?
Asi dixielandová klasika. Určitě Royal garden blues (Blues královské zahrady). Tuhle skladbu hrajeme vlastně od mého příchodu do kapely Dixieland Loučná, byla i na repertoáru Old Time Jazz Band a nyní ji hraje Teens Jazzband Velké Losiny. Jako druhou bych vybral traditional When The Saint Go Marchin´In (Svatí pochodují). Je tam mimořádně zajímavé harmonické schéma, velmi dobře se na ně improvizuje. Znají ho všichni muzikanti, kteří hrají dixieland, takže když se sejde víc kapel, snadno je zahrají společně a vy vůbec nepoznáte, že se sešli poprvé...

Dokázal byste spočítat kolik koncertů jste odehrál?
To určitě nedokázal. Bylo jich hodně.

Který byl pro Vás nejvýznamnější?
Dobře se hraje například na výborném festivalu Středoevropský dixielandový most, který organizují v Hradci Králové. Pro naši kapelu ale měl asi největší význam přerovský festival. Když jsme po mém příchodu do kapely začali hrát dixieland, účastnili jsme se často amatérských hudebních soutěží. Vyhráli jsme nejdříve okresní, potom krajské kolo, a tak jsme se nominovali na Československý amatérský jazzový festival, který se tehdy konal v Přerově. A to byl rozhodující mezník. Obrátila se na nás pozornost hudebních kritiků i hudebních osobností, které tam tehdy byly, a my jsme se stali pravidelnými účastníky. V hodnocení jsme dosáhli titulu Evropská jazzová třída, což nám otevřelo dveře na další významné akce doma i v zahraničí. Z přerovského festivalu, určeného amatérským jazzovým souborům, se časem stal renomovaný Mezinárodní jazzový festival s účastí špičkových orchestrů z celého světa a my jsme byli dlouhá léta pravidelnými účastníky. Možná i díky tomu se kapela Old Time Jazzband dostala do Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby autorů Matznera, Poledňáka a Wasserbergera, což je pro nás velká čest.

Ve své době jste koncertovali po celé Evropě, na mnoha místech jste slavili výjimečné úspěchy. Kam jste jezdili nejraději?
Projeli jsme řadu zemí v Evropě, někde jsme byli vícekrát, ale neumím posoudit, kde to bylo nejlepší.

Dnes máte i v našem kraji nemálo muzikantských následovníků. Sledujete, jaké kapely hrají Vaše aranže?
Nejvíc jsem jich upravil pro Dixieland Loučná a později pro Old Time Jazzband. Nyní jsou na repertoáru Teens Jazzband Velké Losiny a Down Beat Dixieland Band Jeseník. Převažují tam mladí muzikanti. Dixieland mají naposlouchaný velmi dobře a jsou nadaní. Jsou, myslím, zárukou toho, že tato hudba z našeho regionu nezmizí, bude žít dál, bude se hrát a mít nadále své posluchače. Snad naše muzikantské snažení padlo na úrodnou půdu.

Propagační materiály, které zvou na páteční Benefici Jiřího Sedláčka, připomínají, že jste dokončil jubilejní 400. aranži. Kolik aranží máte tedy na svém kontě právě teď?
Tak to je trochu složitější. Poslední položka v mém archívu má číslo 419. Z toho je 397 partitur pro dixielandový orchestr. V současné době ale hraji také ve swingovém uskupení a 19 skladeb jsem upravil pro Swing Kvintet. Takže je jich pouze 416.

Pouze? Je to úctyhodné číslo. Gratulujeme a těšíme se na všechny, které pro páteční koncert vyberete. Zdeňka Daňková, Ondřej Polák