Roman Janků: „Kdysi jsem posluchače počítal na prstech jedné ruky.“ROZHOVOR

 Cyklus koncertů vážené hudby Klasika Viva bude mít 15. výročí. Jak hodláte jubileum oslavit?
Na konec června jsme připravili dárek nejen pro naše pravidelné návštěvníky, ale věřím, že pro celý Šumperk. Vůbec poprvé uvedeme v Šumperku barokní opery v historické interpretaci, historicky poučeném nastudování, s historickými kostými, tancem a kulisami.

Vzpomenete si ještě někdy na začátky Klasiky Viva, kdy jste pořádal koncerty v malém sálku na radnici pro pár hudebních nadšenců?
No jéje. To byla doba! Byl jsem zapálený a snažil se strhnout všechny kolem sebe. Bylo úžasné, že se lidé nechali. Obrovskou morální pomoc poskytl tehdejší starosta Krill a každého koncertu se snažila účastnit také tehdejší tisková mluvčí paní Nováková, která bohužel už není mezi námi. Společně jsme se snažili naučit lidi pravidelně hodit na koncerty.

Jak je organizačně složité pořádat seriál koncertů vážné hudby?
Hlavně v prvních letech mně velmi pomohla rodina. Nejmladší bratr dostal na starosti propagaci, a tak chudák jezdil po okrese s plakáty, roznášel letáky po městě... Rodiče mi zase pomáhali s nápadem udělat z každého koncertu společenskou záležitost. Od sponzora jsme získali víno, které jsme po každém koncertě servírovali posluchačům, když se po půlnoci skončilo, ještě jsme umývali sklo a dávali do pořádku místnost setkání.

Jak dlouho trvalo, než si Klasika Viva získala stálé publikum?
No, ze začátku jsem mnohdy spočítal posluchače na prstech jedné ruky. Ale po pár letech jsme to překonali a dokázali, že Šumperk koncerty vážné hudby chce a potřebuje.

V čem vidíte kouzlo cyklu Klasika Viva, že dokázal v Šumperku uspět a najít si zde věrné a početné publikum?
Ono to není žádné kouzlo. Když děláte práci pořádně, tak to lidi poznají. Já se snažím zvát pouze kvalitní umělce. Myslím, že také propagaci děláme tak, že jsme schopní veřejnost zaujmout. A v neposlední řadě má vliv na návštěvnost cena vstupného, která není díky grantům a příspěvkům od partnerů nijak vysoká.

Daří se vám i po patnácti letech obohacovat cyklus o nové nápady a občas experimentovat, nebo se snažíte držet v zajetých kolejích a nabízet podobné pořady jako ty, které se již osvědčily?
Je potřeba obě roviny vyvážit. S novými nápady se snažím přicházet, ale opatrně, nechci experimentovat za každou cenu. Na druhou stranu uvádíme některé umělce či skladby v opakované premiéře a pořád se těší velkému zájmu.

Za patnáct let existence Klasiky Viva se nejen v Šumperku uskutečnily stovky koncertů, prozradíte veselou či dramatickou historku, kdy jste zažil při organizaci "horké chvilky"?
Dnes už s úsměvem vzpomínám na koncert, který jsme ještě jako Šumperská klasika pořádali ve výstavní síni muzea. Měli jsme pozváno špičkové klavírní trio a nepřišlo ani deset diváků. Já stál u vchodu a vyhlížel, jestli jde někdo další, ale ono to bylo všechno. Byl to trapas, ale i takové byly začátky.

„Byl jsem zapálený a snažil se strhnout všechny kolem sebe,“ vzpomíná na své pořadatelské začátky Roman Janků.