Radim Novák: „Do točení jsem se pustil na just, pak jsem se v duchu musel filmařům omluvit.“

Ústředním tématem filmu je pomsta. Proč zrovna tento námět?
Je to téma, které ke mně přišlo samo. Okradení v Bulharsku byl můj skutečný zážitek. Díky němu jsem v sobě objevil jakousi zvláštní temnou komnatu, kde bych za sebe asi nedokázal ručit. A to mě vyděsilo, protože mám taky dceru a kdyby jí někdo ublížil, měl bych určitě rudo před očima. Přivedlo mě to k poznání, že pomsta v každém z nás opravdu někde je.

Jak dlouho trvalo, než vznikl scénář?
Ten námět jsem měl v sobě asi sedm let. Oživil ho až kolega Aleš Jedounek, který mě pro film oslovil. Rok a půl jsme psali scénář, pak dávali dohromady lidi, lokace...Teď na jaře to budou čtyři roky, co jsme si řekli, že ho natočíme.

Kdy ho uvidí ostatní diváci?
My jsme s ním už byli na festivalu nezávislých filmů, kde jsme získali cenu za scénář, režii i film. Teď zbývá proniknout mezi oficiální distributory. Film už je zaplacený, takže finanční dluhy nás netlačí a na uvedení zas až tolik nespěcháme.

Jak finančně náročný tedy byl?
Jedná se o nízkorozpočtový film. Mám zkušenost z druhé strany, kdy sám stojím před kamerou a nikdy jsem nepochopil, proč u toho musí být tolik lidí. A tak trochu na just jsem se do točení pustil jinak. Pak jsem se v duchu musel filmařům omluvit - opravdu to v málo lidech nejde tak lehce zvládat.

Kdy nastal ten okamžik, kdy jste si řekl: „Splnil jsem si sen“.
Když jsme film dotočili, uvědomil jsem si, že jsem si svůj sen splnil už tím, že jsem potkal tolik bezvadných lidí. I přes to všechno, co se mnou museli absolvovat, chtějí se mnou jít do natáčení znovu.

Co jste víc, herec, nebo režisér?
Vždycky jsem chtěl být vypravěč příběhů, zajímala mě filmová tvorba. Herectví přišlo náhodou a dodnes mne živí. Režisérství mě baví.

Jaký bude váš další film?
Tentokrát to bude komedie, chceme ji. Určitě ale ne se stejným hereckým obsazením. Chtěl bych sáhnout po známějších obličejích, kvůli zajištění větší návštěvnosti.

Jak rychle by mohl vzniknout?
Na to nedovedu odpovědět. U Kančího lesa jsme například půl roku řešili jen jednu scénu zvukově. Scénář je skoro napsaný, teď přijdou ty méně zábavné věci, jako sehnat peníze, lidi… Kdyby to bylo venku do čtyř let, byl bych šťastný.

My vás známe především jako herce. Co aktuálně točíte?
Jsou to spíš menší práce v seriálech - teď se dotočily Bobule, chytá se jejich premiéra. V divadle hrajeme s naším spolkem Frída s Martinem Trnavským. Ze seriálů, kde jsem hrál je to například Přístav nebo Doktoři z Počátků a další, asi už bych je ani všechny nevyjmenoval.

Jak velká je spojitost se šumperským regionem?
V Šumperku jsem se narodil a bydlel do 12 let, pak v Pardubicích a nyní žiji v Praze. Vrátil jsem se sem na 5 let ke studiu dramatické tvorby a stále jezdím k našim na chalupu do Vernířovic.

Studium při šumperském divadle?
To byla vlastně pro mě vstupní brána do „uměleckého světa“. Původním povoláním jsem vystudovaný strojař inženýr, ale film jsem miloval, zajímal se o něj a chtěl jsem do něj vstoupit. V Šumperku to měl být ateliér dramatické tvorby, ale ukázalo se, že hlavní součást výuky je herectví. Zúročil jsem jej jak na divadle, tak ve filmech.

Jak na to vzpomínáte?
Bylo to bezvadný. Se školou jsme udělali představení Kudlanka v ringu. Když vyhořelo divadlo, hráli jsme v ohněm nedotčených prostorách dole v opeře nebo jako trosečníci na Krásném, kdy jeviště plavalo na vodě.

Chtěl byste si v Šumperku znovu zahrát?
Nabídku nemám a ani zde už nikoho neznám. Třeba, kdyby mě oslovili… Zároveň ale nejsem příznivcem souborových divadel, my jsme spíš kočovníci, takže nevím, jestli bych zvládl ten jejich divadelní dril.

Čím jsou pro vás Vernířovice?
Vernířovice - to je moje útočiště. Od začátku jsem věděl, že Kančí les nemohu točit nikde jinde. Jsem tam jako doma, mám tam hodně kamarádů. Na předpremiéru jsem jim koupil autobus, přijeli úplně všichni. Obsadil jsem je do komparzu a dal drobné role, například u obchodu to byli všichni neherci.

Jste s filmem spokojen?
To víte, že ne. V tom je rozdíl od divadla. Film je hotový a teprve pak člověk vidí, co mohl udělat jinak nebo vůbec. Ale ceny jsme posbírali a reakce od kamarádů jsou také vesměs pozitivní.