První polovinou sezóny jsme projeli nadstandardně, věří zábřežský kapitán Lukáš Okleštěk

Hodně nastřílených gólů. Třikrát uhájené čisté konto. Solidní herní projev... Zábřeh byl v laufu a k neutuchající radosti nadšených fanoušků si v průběžném pořadí pronajal vedoucí pozici. „Hlavně nám šlapala útočná fáze. Ve většině zápasů jsme si pomáhali standardkami, které nám vycházely. Také nám přálo štěstí. Dali jsme jeden nebo dva góly a dokázali to uhrát, přestože jsme nebyli lepším mužstvem. Naladili jsme se na úspěšnou vlnu a chtěli na ní vydržet co možná nejdéle,“ vrátil se myšlenkami do první poloviny LUKÁŠ OKLEŠTĚK.

Svěřenci Jaroslava Rolínka během parádního nakročení skalpovali všechny regionální konkurenty. Zdolat se jim podařilo nejen Jeseník, ale i okresní „sousedy“ z Mohelnice a Velkých Losin. „Efekt derby neustále funguje. Pořád jsou to úplně odlišné zápasy než běžné mistráky. Dřív mi ale připadalo, že byla cítit ještě větší rivalita. Dnešní struktura hráčů je jiná a mladší jedinci to neprožívají tolik intenzivně jako my starší v jejich letech,“ zamyslel se zábřežský kapitán.

ZLOM VE VLOŽENÉM KOLE

Správným směrem plující loď se vychýlila z nastoleného kurzu ve vloženém kole. Hostitelé ve středečním odpoledni neuhájili poločasové vedení 1:0 a po přestávce se sypali jako domeček z karet. Jedna rána, druhá rána, třetí rána. Bum a konec! Neporazitelnost byla rázem nenávratnou minulostí. „Hned jsme si vyslechli cosi o tom, že to prodáváme. Člověk se nestačí divit a je mu z toho smutno. Želatovice nás předčily po kombinační stránce a celkově byly lepší. Dost jsme jim to ulehčili, protože jsme dělali zbytečné chyby v defenzívě. Pomalu se na nás projevoval fakt, že se pětice študáků vrátila ke studiu na vysokých školách a přes týden jsme netrénovali tolik a v takových počtech jako během léta. Síly rychleji ubývaly. Nejčastěji nám to drhlo v posledních deseti minutách, během nichž jsme prošustrovali tři dobře rozehraná utkání,“ uvědomoval si Okleštěk.
Narážel přitom na smolné souboje s tabulkovou špičkou. S Medlovem to bylo ještě v 83. minutě 3:1 pro Zábřeh. Sulko vedlo i ve Šternberku, kde zhodnotilo dvě ze tří vytvořených šancí. „Je to obrovská škoda. Dalo se to udržet. Nejvíc mě mrzí ostudná porážka v Opatovicích, která nám poodhalila některé zásadní slabiny a nedostatky. Jakmile můžeme v klidu kombinovat na prostornějším trávníku, je to většinou bez potíží. Ale nedejbože, pokud narazíme na slabšího soupeře, co nechce hrát fotbal. Hned máme problém. Zvlášť když se musíme popasovat s menším hřištěm horší kvality, kde se toho moc vymýšlet nedá. Domácí to proti nám urvou extrémní bojovností, jednoduchými nákopy a dlouhými auty. Třeba jako ve zmíněných Opatovicích. Dostaneme gól ze standardky, hrajeme lehkovážně a nejednou až příliš spoléháme na brankáře Tomana. Samozřejmě se bavíme o cestě, která vede do pekel…“

DAŇ ZA NEZKUŠENOST

Špílmachr Zábřeha to z nemalé části přičítá skladbě kádru. Mladý výběr plný odchovanců herně, výkonnostně i výsledkově neustále dozrává a o konečném fotbalovém produktu nemůže být řeč. Stále je na čem pracovat. „Vedení klubu se naší bilancí z úvodních šesti kol trochu namlsalo. Jakmile jsme několikrát vykolejili, snášelo to docela těžce. Za mě si myslím, že jsme první polovinou sezóny projeli nadstandardně. Jasně, mohlo to být i lepší. Šesté místo ale považuji za adekvátní a odpovídající i s ohledem na chybějící zkušenosti,“ bilancoval Okleštěk. „Asi není náhoda, že jsme kolabovali v nepovedených závěrech. Místo, abychom míč v pravou chvíli podrželi, zakopli ho do autu, takticky zdržovali a hráli chytře, tak se někteří kluci vidí předčasně v kabině a je to od nich ledabylé, nezodpovědné a laxní. Přesto všechno jsem přesvědčený o tom, že nám podzim vyšel. Když na jaře vyhrajeme tři zápasy, budeme v klidu a otevře se prostor, aby mohli dostat příležitost další hráči. Čím dřív se otrkají, tím líp.“

Ačkoliv by nejeden zábřežský příznivec o návrat do divize stál, ostřílenější pardálové varují před velikým skokem. Málokterý vítěz krajského přeboru si s přechodem na kvalitnější level poradil a přechod do vybranější klubové společnosti zvládl. Většinou se jedná o krátké epizody. „Na divizní úrovni stačí jedna chyba, nebo neubráněná standardka, a okamžitě inkasujete. Musíte udržet koncentraci po celý zápas, vážit si každého získaného míče a maximálně se soustředit na všechny momenty. V opačném případě máte zaděláno na průšvih. Taky je potřeba trénovat minimálně čtyřikrát týdně v odpovídajících počtech. To v přeboru není. Stačí se podívat na Šumperk. Makají, dřou, mají dobré mladé fotbalisty. Jsou naběhaní, snaživí a šikovní. Jenže postrádají kvalitu spojenou se zkušenosmi. Do kolen je dokáže srazit jedna jediná situace,“ rozpovídal se Okleštěk.

PRALESNÍ LIGA? NEVADÍ!

V Zábřeze se před spuštěním dalšího ročníku rozhodli udělat zásadní krok. A sice založit mužské béčko. Borci na hraně hlavního celku tvoří hráčskou směsici za asistence dorostenců a nastupujícího mládí. Pro oddílové junáky to často bývá premiérový kontakt s dospěláckým fotbalem. „Hlavně domácí zápasy jsou příjemné a působí na mě moc dobře. Chodí na ně jen o něco míň diváků než na utkání A týmu. Pro kluky je to prospěšná škola. U několika z nich vidím zádrhel ve skutečnosti, že nedokážou naplno prodat, co umí a co mají v sobě. Venku je to trochu horší. Menší hřiště, těžší podmínky, zarputilí a natěšení soupeři. Možná na tom nejsou tak dobře fyzicky, ale kolikrát nás předčí v nasazení a snaze uspět. Devadesát minut jezdí po zadku a nikomu nic nedarují. Je cítit, jak moc touží po tom, aby nás obrali a připravili o body,“ vypozoroval Lukáš Okleštěk.

Po boku hrajícího kouče Jaroslava Appla patřil k nejznámějším postavám, které se do duelů III. třídy, takzvané pralesní ligy, dosud zapojili. „Když je nás málo nebo mě Jarda požádá, nemám s tím vůbec žádný problém. Pomůžu kdykoliv,“ ujišťoval sympaticky.

Klubový patriot, jenž má z trenérské funkce na starosti dorosteneckou partu, si od fotbalového shonu rád odpočine. Ale ne nadlouho. „Užíváme si volna v tom smyslu, že nemusíme o víkendech nikam cestovat. Jinak se scházíme dvakrát týdně v hale, kde se udržujeme pohodovým fotbálkem. Na zimní přípravu se popravdě vůbec netěším. Bude dlouhá, nepříjemná a strašně náročná. Sice můžeme pracovat v lepších podmínkách a nemusíme se trápit na škváře jako v dřívějších letech, jenže ani umělá tráva není žádná velká výhra. Nic neodpouští. Speciálně to platí v případech, že trpíte na úpony, třísla a podobné věci jako já. Zase to bude očistec.“

Osmatřicetiletý veterán si dobře uvědomuje, že bez poctivého drilu se jednoduše neobejde. „Musím se s tím porvat. Trocha fyzioterapie a vydržet se to dá. Kdybych přestal trénovat na sto procent, bylo by to horší a horší. A to nechci. Na druhou stranu připouštím, že je pro mě čím dál těžší donutit se, zatnout zuby a jít znovu do toho.“

VYSVĚDČENÍ TÝDNE

KLUB: Sulko Zábřeh
SOUTĚŽ: krajský přebor
TRENÉR: Jaroslav Rolínek
KAPITÁN: Lukáš Okleštěk

Umístění: 1-
Herní projev: 3
Brankáři: 1
Defenzíva: 3
Ofenzíva: 2
Zápasová morálka: 2-
Tréninková morálka: 3-

HRÁČ PODZIMU: Lukáš Toman. Jednoznačná volba, přes kterou nejede vlak. Nebýt brankářské jedničky, fotbalové Sulko by na horní polovinu tabulky útočilo s většími obtížemi. Je to muž na správném místě.


Foto: Petr Fišer

Současné fotbalové Sulko si bez Lukáše Oklešťka umí představit jen málokdo. Kapitán mužského áčka se v rodném Zábřeze věnuje i trenérskému řemeslu