PŘÍBĚH TÝDNE: Jsem a budu Leštiňák! Lukáš Pobucký se vrátil a zase řádíROZHOVOR

 V zimě se rozhodl pro návrat. I když jen v nejnižší krajské soutěži, znovu je ho plné hřiště. Tak jako dřív. Milovanou Leštinu táhne za záchranou. „Přemluvil mě hlavně brácha Libor. Dali jsme si slib. Spolu jsme začínali a spolu chceme i skončit,“ prozradil, kdo stojí za fotbalovým vzkříšením bývalého hráče Zábřeha a Šumperka.

Do mistrovské soutěže jste naskočil po více než tříleté přestávce. Neměl jste z toho obavy? Co pro vás bylo nejtěžší?
„Obavy tam určitě byly. Přemýšlel jsem nad tím, jestli na to budu mít. První týdny po tak dlouhé pauze mi připadaly naprosto šílené. Po úvodních přípravných zápasech jsem nemohl chodit, byl dolámaný a cítil se hrozně. Bylo to trápení.“

Takže vás v největší míře limitovala chabá fyzická kondice?
„Jednoznačně. Do té doby jsem pořádně nic nedělal. Opravoval jsem dům, věnoval se rodině a sportovní aktivity šly stranou. Občas jsem si zahrál rekreačně tenis, občas se projel na motorce. A to bylo tak všechno.“

Jaký dojem na vás udělala I. B třída? Překvapila vás v něčem?
„Skoro ve všem. Opravdu. Nečekal jsem, že by mohla být takhle kvalitní. Působí v ní spousta hráčů, co vyšší soutěže nestíhají časově. Nebo vysloužilci jako já. Má tempo, nasazení i dobrou herní úroveň. Akorát mě mrzí, že nejsme v céčkové skupině. Jsou tam častější derby a tím pádem i větší počet ještě lepších a atraktivnějších zápasů.“

Zatím se daří vám i celému týmu. Leština je opět v kurzu a s vámi v sestavě se rychle mění ze snadného sousta v těžko stravitelný pokrm nahořklé chuti. Není divu, že soupeřům nešmakuje. Věřil jste, že by to mohlo jít až takhle příznivě?
„Jsem za to rád, cítím se dobře. Moc leštinskému vedení děkuju, že mě ze Šumperka vykoupilo a k tomu asi za nemalé peníze. Snažím se to splácet góly a dobrými výkony. Od toho tady jsem, proto mě brali. Udělám maximum.“

Jak moc vám chyběl fotbal v letech, kdy jste sportovně abstinoval?
„Můžu říct, že zkraje vůbec. Když jsem hrál v Šumperku, dokončil jsem bakaláře a dostal se na magisterské studium. A hlavně se mi narodil syn. Připadalo mi zvláštní, že ráno odejdu do práce, pak musím na trénink a domů se vracím až večer, kdy už spí. Všechno vyplynulo ze situace.“

Sledoval jste fotbalové dění alespoň pasivně?
„Jen výsledky. Ale že bych jezdil někam na zápasy, to ne. Až postupem času. Jako skalní fanoušek Leštiny, kde jsem vyrůstal a mám tam celou rodinu, jsem čím dál častěji chodil na bráchu. Ten mě nakonec oslovil s prosbou, že je jich v mančaftu málo, že se zachraňují a jestli bych jim na jaře nepomohl.“

V minulosti o vás projevil zájem Jablonec. Byly to vážné námluvy?
„Volal mi trenér Komňacký, jestli bych nepřijel na měsíční zkoušku. Zkrachovalo to na tom, že jsem zrovna řešil novou práci a taky bych nedostal tak dlouhou dovolenou. Navíc to byl krok do neznáma. Nikdo mi nemohl zaručit, jak to bude, nebo nebude.“

Lákal by vás život profesionálního fotbalisty?
„Tenkrát asi jo. Každý se chce dostat co možná nejvýš. Zpětně toho ale nelituju. Nejsem žádný střelec, co by riskoval za každou cenu. Vždycky radši volím jistotu.“

Máte představu, proč jsou fotbalisté u mnoha lidí vnímáni v tak negativním světle? Rozhodně se nedá mluvit o dobré pověsti, v jejich očích jsou často viděni jako egoističtí frajírci, namyšlení machři, nagelovaní šampóni či prázdné hlavy bez rozumu, co jen filmují a ukřivděně se válejí po trávníku.
„Popravdě nevím. Možná je to stylem života, který vedou. A taky tím, že jsou víc na očích a jak se chovají ve společnosti. U fotbalistů ve světě pak může hrát svoji roli přepych, jímž se obklopují. Když to vidí normální člověk, co v našich podmínkách vydělává pár tisíc… Asi je to spojení více věcí dohromady.“

Dejme tomu, že se vám povede jako doposud a po skončení sezóny vás osloví klub z kvalitnější soutěže. Má u vás šanci?
„Určitě ne. Před několika měsíci se mi ozval Zábřeh, ale s díky jsem ho odmítl. Vůbec jsem jeho nabídku neřešil. V Leštině jsem moc spokojený. Přes zimu se vytvořila solidní parta, máme lidského trenéra a špičkové zázemí. Včetně nových šaten, úžasného hlavního hřiště a udržované tréninkové plochy. Nemám sebemenší motivaci přesouvat se jinam. Jestli budu po letní přestávce někde pokračovat, tak jedině v Leštině. I proto, že jsem byl, vždycky budu a zůstanu Leštiňák.“


Foto: red

Bratři v triku znovu válčí v dresech jednoho týmu. Brankář Libor Pobucký přemluvil k návratu na zelené trávníky fotbalově dlouho odpočívajícího sourozence Lukáše (vpravo).