POHLED DRUHÉ STRANY: „Od klubu nedostáváme ani korunu,“ zlobí se za celý mládežnický fotbal v Zábřeze Jaroslav ApplROZHOVOR

 Dlouholetý kouč mladých nadějí na lednové schůzce výkonného výboru prezentoval společné názory ostatních mládežnických trenérů a rodičů. A bylo z toho pořádné haló. Gradující hádka s Bohuslavem Charvátem měla za následek, že se nově zvolený předseda vzdal funkce. Následně byl rozpuštěn realizační i hráčský tým. „Není to záležitost posledních dnů a týdnů. Setrvalý a pro nás neférový stav trvá několik let. K tomu, abychom měli možnost dělat mládežnický fotbal v Zábřeze líp a mohli to pořádně rozjet a být konkurenceschopní, nám nechybí žádné milióny, ale zhruba 200 tisíc korun na každý rok. Ideální by bylo, kdyby nám s touto položkou pomáhal vlastní klub. Jako všude jinde. Jenže k tomu dlouhodobě nedochází, podpora je na čísle nula. Na zmiňované schůzi nám bylo řečeno, že se budou utahovat opasky. Problém je v tom, že v našem případě už víc utáhnout nejdou,“ konstatoval za všechny „mládežníky“ naštvaný Appl a pokračoval: „Jestliže jste šéf takového sportovního oddílu, musíte se zabývat všemi složkami, a ne pouze jednou. U nás se z mládeže jen čerpá. Přitom nás je kolem sto padesáti a mužů ani ne dvacet.“

Rozhodl jste se skončit jako mládežnický šéftrenér. Co vás k tomuto kroku vedlo? Konflikt s Bohuslavem Charvátem?
„Protože nejsem členem vedení, a tudíž nedisponuji žádnými pravomocemi ve věci rozhodování klubu, výbor měl jednoduchou pozici. Buď mě odvolat a sesadit, nebo začít jednat. Osobně za mnou nikdo nepřišel ani mě nevyhodil. Ve funkci šéftrenéra jsem se po několikahodinovém sezení s trenérskými kolegy u mládeže rozhodl skončit sám, aby se situace uklidnila. Dosud nikde nezaznělo, že jsme to byli právě my, trenéři, kdo výkonnému výboru podal pomocnou ruku prostřednictvím navrženého konstruktivního řešení.“

Co kdyby sedmičlenný výkonný výbor váš návrh nepřijal?
„Pokud by ho neakceptovali, všech třináct trenérů, kteří zodpovídají za mládežnické týmy, by ze svých postů odstoupilo.“

Stanovili jste si nějakou zásadní podmínku, přes niž „nejel vlak“?
„Vzhledem k tomu, že měla druhá strana vedená panem Charvátem evidentní problém s mojí osobou, byl jsem ochoten z funkce šéftrenéra odejít dobrovolně. Ale jedině za předpokladu, že sami předložíme svého zástupce. Byl jím Jan Hampl. Výkonný výbor na tuto variantu přistoupil a následně se rozhodl, že bude s mužskou kategorií pokračovat.“

Neuvažovali jste o možnosti, že byste se v blízké či vzdálenější budoucnosti od mužského fotbalu odtrhli?
„S touto myšlenkou si nemusíte pohrávat, pokud klub funguje ve všech svých složkách. Když tomu tak není, přemýšlíte i nad jinými alternativami. Jednou z nich může být snaha vytvořit po všech stránkách samostatný fotbalový subjekt, který byste provozovali za podpory města. Co bude dál, ukáže až čas. Na naší strategii se každopádně nic nemění. Vždycky a za každých okolností chceme dělat mládežnický fotbal, jak nejlépe umíme. Čistě, transparentně a pokud možno bez dluhů. I s omezenými možnostmi a osekanými prostředky se nám to daří.
Byť pod stejným subjektem, s účtem mužského fotbalu nemáme nic společného. Tři roky nejsme v záporných číslech, což prezentujeme na každoročním setkání zástupců fotbalové mládeže s rodiči hráčů a zastupiteli města Zábřeh včetně pana starosty. Předkládáme financování mládeže za předešlý rok s výhledem na rok budoucí v přehledném účetnictví. A to všechno bez jakékoliv podpory ze strany klubu.“

Je to místo sváru, které vás rozpaluje nejčastěji? Že se musíte spoléhat výhradně na jiné zdroje?
„Když jsem u mládežnického fotbalu začínal, nastínili jsme si s vedením klubu a tehdejším sportovním manažerem jasná pravidla. Každý rok končí v dorosteneckých kategoriích osm až deset hráčů. Zhruba padesát procent peněz získaných z jejich prodeje nebo hostování by mělo téct zpátky do mládežnického fotbalu. Jenže realita je úplně jiná. A bohužel pro nás zase nulová. To samé platí i v případě největších talentů, kteří odcházejí na tvrdý přestup třeba do Sigmy Olomouc. A takhle bych mohl pokračovat.“

S čím proti vám při vyhrocené výměně názorů vyrukoval Bohuslav Charvát?
„Že do klubu dává spoustu vlastních peněz a že potřebuje, aby za ním všichni stáli. Nechci, aby v Zábřeze fotbal skončil. Bože můj, vždyť jsem Zábřežák, který se v klubu pohybuje pětatřicet let. Rozhodně si ale stojím za svým. Pokud peníze máš, klidně hraj ligu. Ale pracuj s rozpočtem, který dokážeš naplnit a hlavně přitom nezapomínej na stabilizaci a koncepční práci s mládeží. Je to alfa a omega všeho. Jeden přeplácený hráč v mužské kategorii tady bere za sezónu takový plat, že by jeho výše bohatě pokryla schodek rozpočtu k optimálnímu stavu mládežnického fotbalu. U nás se mu věnuje 130 hráčů, 13 trenérů a spousta dobrovolníků z řad rodičů. I proto bychom se měli od výchovy mládeže odrazit. Stačí se podívat na Šumperk.“

Je pravda, že vás na poli mládeže pomalu válcuje o parník.
„A proč? Protože tam mají jiné podmínky a možnosti. A hlavně se chytili za nos a vydali se po správné cestě od opačného konce. V mužích sice spadli, ale mládež dostali do ligy. Nemyslím si, že by v našem regionu byla mládežnická síla na to, aby se hrály stejné soutěže jako nyní v Šumperku. Kvůli vyšší kvalitě a výkonnostní úrovni si už teď musejí vypomáhat hostováními a střídavými starty mladých přespolních hráčů odjinud.“

A v jakých barvách vidíte sousední Mohelnici?
„Zamlouvá se mi, že jako jediná z větších okresních klubů disponuje kvalitním mužským béčkem a nemusí vlastní odchovance rozhazovat po okolních oddílech. Jejich A tým mi ale začíná připomínat stejný příběh, který se odehrává v Zábřeze.
U nás žádná koncepčnost ani návaznost takřka neexistuje. Každý půlrok je tady v áčku z velké části jiný kádr. Není divu, že to diváky nebaví. Na podzim se hrálo o první místo a na fotbal v Zábřeze chodilo něco málo přes 200 lidí. To je naprosto tristní. Člověk pak přemýšlí, pro koho se to vlastně hraje a dělá.“

Jako bývalý aktivní hráč pamatujete doby, kdy vás hnaly dopředu i tisícové davy. A to jste bojovali třeba jen o záchranu. Není vám z toho nostalgicky smutno? Proč je v dnešní době divácký zájem mnohonásobně nižší a Zábřeh už není takovou baštou?
„Zažil jsem postupy do divize i třetí ligy a také sestup z MSFL. Diváci mají rádi nové tváře, které jsou mediálně známé. Ale jen krátkodobě. Přijdou se na ně podívat jednou, dvakrát, třikrát a pak je to omrzí. Mnohem radši půjdou na fotbal, kde hraje jejich syn, přítel, kamarád nebo známý z práce. Po zápase s nimi posedí, dají si pivko a párek, pokecají. Za nás jsme měli skoro celý mančaft postavený z odchovanců a kluků z okolí a na zájmu fanoušků to bylo znát. Byli jsme jedna velká rodina, která táhla za společný provaz. Dnes je to jiné.“

V jakém ohledu?
„Doba je odlišná. Je více možností, zájem mladých i dospělých se rozmělňuje. Potíže poskládat mužstvo z vlastních hráčů mají i vesnické týmy z okresního přeboru nebo I. B třídy. Pořád ale platí to, co jsem říkal před chvílí. Na podzim přišlo v Losinách na Šumperk 900 platících diváků. Svědčí to o mnohém. Takové představení obsazené z velké části fotbalisty pocházejícími z okresu bude táhnout vždycky, zvlášť když se jedná o derby.“

Vraťme se k zábřežské mládeži. Kdo přesně se na naplňování vašeho rozpočtu podílí?
„V prvé řadě bych zmínil, co je potřeba všechno uhradit. Dopravu na zápasy, pronájmy tělocvičen, vybavení pro hráče, soutěžní poplatky a zálohy, rekultivace hřiště s umělou trávou, startovné na turnajích a další věci. Větší polovinu našich příjmů tvoří členské příspěvky, které platí rodiče. Druhou významnou složkou jsou dotace od města na podporu mládežnické kopané. Drobnými částkami nám pak pomáhají sponzoři, kteří jsou ochotni investovat pouze do mládeže. Do budoucna v nich vidím zajímavý potenciál.“

A co odměny trenérům?
„Je to spíše všimné než adekvátní odměna odpovídající počtu tréninkových jednotek a víkendových zápasů, které trenéři absolvují. Je potřeba jim za jejich obětavost poděkovat. Stejně jako rodičům hráčů a zastupitelům města, kteří nám vycházejí vstříc a podporují nás.“

KDO JE JAROSLAV APPL

Dlouholetá stálice fotbalového Zábřeha si za poslední dva měsíce vyslechla své. Potom, co se bez ostychu pustila do křížku s nově jmenovaným předsedou Bohuslavem Charvátem, se z mnoha stran ocitla pod palbou nekompromisní kritiky. „Každý by si měl do svědomí sáhnout sám. Se zábřežským fotbalem jsem spjatý od šesti let a mám k němu vztah asi jako málokdo. Jde mi jen o to, aby v něm všechno fungovalo, jak má,“ tvrdí na svoji obhajobu člen mládežnické sekce. V jejím čele stál šest let jako šéftrenér, předchozích devět sezón navíc strávil v pozici řadového kouče. Jak sám přiznal, po událostech v novém roce uvažoval, že by mateřský klub opustil nadobro. „Nakonec jsem si to rozmyslel, už jen kvůli naší spolupráci s městem. Taky jsem nechtěl nechat ostatní ve štychu,“ odtajnil bývalý fotbalista, jenž drtivou část kariéry prožil v rodném Zábřeze. Jedinou výjimku představovala povedená výpomoc Velkým Losinám. „Práce se zábřežskou mládeží mě zcela naplňuje. O to víc mě mrzí, že hapruje propojení s mužským áčkem a klubovým vedením. Včetně špatné komunikace a finančních záležitostí,“ nezastíral otevřeně a dodal: „Nikdo kolem mládežnické kopané nikdy nechtěl využívat média k tomu, aby se vyjadřoval k interní situaci v klubu. Zástupci vedení se ale v posledních týdnech prostřednictvím jednostranně vedených výroků v některých článcích snažili znehodnotit práci lidí s mládeží. Tuto formu komunikace má na starost sportovní manažer mužského áčka pan Gallo a naložil s ni po svém.“


Foto: Petr Fišer

Jaroslav Appl kope v Zábřeze za mládežnický fotbal.