Otevřená zpověď fotbalisty, s nímž se životní osud nepáral: Mikáč je můj strážný anděl, tvrdí o svém zachránci Petr LinetROZHOVOR

 Proč jste se nakonec rozhodl, jak jste se rozhodl? Vrabci na střeše si štěbetají cosi o tom, že jste si údajně řekl o hodně peněz?
"Po Šumperku a okolí to doopravdy koluje. Zaslechl jsem to i od trenéra Hecla a pana Dostála, přímo se mě na to ptala spousta lidí. Peníze ale hlavním důvodem rozhodně nebyly."

Takže?
"Neříkám, že bych za normálních okolností do Šumperka nechtěl jít. Trénovanost, zázemí i podmínky jsou tam jinde a na lepší úrovni. Moje srdíčko ale bije pro Losiny. I když tam bereme daleko míň a v porovnání se Šumperkem jsou to drobné, odcházet se mi z mnoha důvodů nechtělo. Kvůli partě, kvůli Jirkovi Mikovi a taky kvůli fanouškům, kteří nás mají rádi. Zajímají se, povzbuzují nás, stojí za námi. O Šumperku se to samé říct nedá. Včetně mančaftu, který se tvoří na sílu z hráčů odjinud. Co vím, tak se tam kluci docela často hádají právě kvůli penězům a v kabině nevládne taková atmosféra a pohoda jako u nás. To by mě nebavilo. Děkuji, ale o něco takového nemám zájem."

Vaši odpůrci to vidí tak, že jste dal facku vlastním výkonnostním ambicím.
"To je blbost. Pořád platí, že bych si chtěl zahrát vyšší soutěž. Můj sen vždycky byla liga v Opavě, kde jsem jako dorostenec strávil čtyři dobré roky. Jméno jsem si tam udělal hlavně proto, že jsem dřel. Nikdy jsem nebyl žádný šutér, který na počkání obejde čtyři hráče a za sezonu dá padesát gólů.
Přes současný Šumperk cestu nevidím, necítil bych se tam dobře. Budou pod obrovským tlakem, protože je nemine boj o záchranu. Dá očekávat, že to bude ze všech stran nervózní. Celkově mi to tam nesedí. Stačí připomenout začátek podzimu. Prohráli pár zápasů a hned se šlo trenérovi Mrázkovi po krku. Řešit to takhle unáhleně a radikálně? No nevím. Kdyby to bylo takové jako v Losinách, neměl bych problém.
To, že jsem se z Hlučína vrátil právě do Šumperka, považuji za největší chybu, kterou jsem zatím v kariéře udělal. Tehdy opravdu vyhrály peníze, nabídli mi pěknou smlouvu. Jako samoživitel jsem je nutně potřeboval. Kdybych zůstal v Opavě, možná bych teď hrál třetí ligu s nadějnými vyhlídkami na druhou. Ale to je kdyby."

V Hlučíně se vám hodně dařilo. Během produktivního půlroku v moravskoslezské lize jste se přihlásil o pozornost třemi gólovými zásahy. Věřil jste, že se všechno láme správným směrem?
"Teď už vím, že jsem to asi malinko neunesl. Šlapalo mi to, cítil jsem se nabušený jako ještě nikdy, všechno vypadalo nadějně. Jenže stačilo pár rozhovorů do novin a hlava mi začala lítat v oblacích. Měl jsem svého agenta, prostě boreček se vším všudy. Naivně jsem si myslel, jak to bude jednoduché. Naštěstí zvítězil rozum a po zásadním zásahu Jirky Miky jsem se zaměřil hlavně na školu a úspěšné zvládnutí maturity. Nechtěl jsem dopadnout jako kluci, co dali přednost fotbalu a dnes mají vychozenou jen základku. Může přijít nemoc nebo vážnější zranění a jste nahraný."

Vaše generace je často považována za bohémskou a kromě jiného je jí vytýkána absence adekvátního postoje. Třeba i k fotbalovým povinnostem. Je to podle vás kritika oprávněná?
"Jsme mladí. A je pochopitelné, že se chceme taky bavit. Jako mimochodem všichni. Na druhou stranu to není tak hrozné, abychom byli častým terčem nejrůznějších pomluv. Nebudu lhát, někdy se mě to až dotkne. Speciálně když to není pravda a jedná se o výmysly. Třeba v Šumperku nás na můj vkus probírají až moc často. A ještě k tomu z jejich strany cítím i nepříjemnou nevraživost. Úplně zbytečnou! Všechno jen proto, že jsme se jim s Marou Smržem neupsali."

Trenér Mika si stěžoval na přístup některých jedinců před a během přípravného utkání s Rapotínem. Namíchli ho tím, že se na jejich výkonu projevilo nedodržení životosprávy. Patřil jste mezi ně i vy?
"V sobotu jsem slavil narozeniny, trenér o tom věděl. Každému dovolil maximálně pět piv. Je pravda, že jsme to přetáhli. Dohoda byla taková, že když se to stane, nebudu muset v neděli hrát. Jenže já jsem hrát chtěl. Nedopadlo to úplně ideálně. Jednoznačně to byla naše chyba. Už se nesmí opakovat."

Jednalo se o výjimku, nebo se vám něco podobného přihodilo i před mistrovským zápasem?
"Jednou bohužel ano. Tenkrát jsme jeli do Kojetína a nejspíš bychom nadýchali. Hrozně mě to mrzelo. Hlavně kvůli Jirkovi Mikovi. Celý týden nás připravuje a chystá na zápas a my mu to celé spláchneme kamsi do kanálu. Něco takového si nezaslouží. Snaží se nás držet a usměrňovat, nechce, abychom plodné roky promrhali a pošpinili si jméno. Minulost je minulost, jenže se umí vracet jako bumerang."

Čím vším je pro vás Jiří Mika?
"Člověkem, kterému vděčím za strašně moc. Je toho tolik, že to ani nejde popsat slovy. O mě a dva bráchy se starala jen maminka. Když mi bylo čtrnáct, zemřela na rakovinu. Babička, která se mě potom chopila, dostala dva roky nato mrtvici. Nebýt Mikáče, nejspíš bych skončil v děcáku. A co by bylo pak? Těžko říct. Je to můj zachránce. Vždycky se mi snažil pomáhat. Věděl, že jsem ze slabší rodiny, která nemá na rozhazování, tak mi jako menšímu z ničeho nic koupil sálovky. Jsme víc než jen velcí kamarádi, kteří se znají spoustu let. Beru ho jako tátu a on mě jako syna. Ten vlastní o mě nemá zájem."

Byl to jeden z důvodů, proč jste v Losinách zůstal?
"Jednoznačně. Jirku a Losiny mám rád, proto nebudu utíkat za každou cenu. Budu mu vděčný do konce života. A nejen jemu, ale celé jeho rodině. Udělali toho pro mě hrozně moc. Nikdy jim to nezapomenu. Jirka je můj strážný anděl."

Dokážete se se svým strážným andělem i pohádat?
"Až mě to někdy mrzí. Občas si vjedeme do vlasů kvůli fotbalu i jiným věcem. Prostě jako táta se svým synem. I my máme tichá období, kdy se spolu po ostřejší výměně názorů pár dní nebavíme."


Foto: Petr Fišer

Petr Linet jarní část ve žlutém dresu Šumperka neodehraje.