Oldřich Šubrt: „Reálná sebeobrana vás naučí zvládat situace s klidem.“

To je pro trenéra asi ta nejhezčí zpětná vazba, když jsou rodiče dětí, které trénuje, překvapeni zájmem a nadšením svých ratolestí. Čím to je, že děti RBSD tak baví?
Je to asi tím, že my dětem dovolujeme to, co jim ostatní všude jinde zakazují. Když se u nás děti, samozřejmě pod dozorem a podle pravidel, perou, jsou za to pochváleny. Jinde slyší: „Neper se! Nesmíš se prát!“ U nás je to přesně obráceně. (Smích.)

Můžete laikům vysvětlit, v čem spočívá filozofie bojového umění, kterému se věnujete?
Za prvé musím vysvětlit, že nejde o umění, jde o sebeobranu. Baví nás a věnujeme se bojovým sportům. Speciálně s dětmi se věnujeme hodně grapplingu, což je zápas. Učíme vlastně děti zápasit.

Jestli si to dobře vybavuji, jde o zápasení bez povolení úderů. Je to tak?
Přesně tak. Je to disciplína, ve které můžeme soupeře pouze chytit, převést boj na zem buďto hodem, nebo stržením. A boj pokračuje na zemi, kde to končí nasazením nějaké páky nebo škrcením.

Naše evropská civilizace je zjemnělá. Slovo boj není moc populární. Čím to je, že děti a potažmo i jejich rodiče mají o zápas nebo sebeobranu v poslední době velký zájem?
Myslím, že lidé jsou rozumní. Uvědomují si, že pokud chcete s někým vyjednávat z pozice slabšího, je to v zásadě jen prosba o milost. Pokud můžete vyjednávat z pozice silnějšího, je to podle mého názoru ta správná vyjednávací pozice. Rodiče chtějí, abychom jim pomohli z jejich dětí vychovat silné jedince.

Existují sportovní oddíly, které chtějí od dětí především výsledky v soutěžích, v jiných se klade důraz na to, že rekreační sport je v pořádku a děti to musí především bavit. Jaký je váš přístup k dětem v rámci bojového sportu?
Já jsem pro tu druhou možnost. Děti to musí především bavit. Jaký by měly lepší motiv, proč by se mnou chtěly trávit volný čas? V dnešní době mají i děti málo volného času. Často jsou přetěžované, chodí i do pěti různých kroužků. Chci, aby dítě nutilo rodiče, aby jej odvedl na trénink, a ne, aby to bylo obráceně.

Mluví se také o tom, že v některých sportovních oddílech jsou děti přetěžované a ve dvaceti letech pak zjistí, že na tom nejsou zdravotně dobře, nepodávají dobrý výkon, sport už jim nepřináší radost. V kolika letech je podle vás dobré u dětí začít se sebeobranou?
Ve věku, kdy jsou schopné mě poslouchat. Moje zkušenost je, že ideální věk je sedm, osm let. Zápasení je poměrně technicky složitý sport, jde o to, aby dítě bylo ochotné poslouchat a rozumělo mi.

Jsou potřeba ještě nějaké dispozice?
Vůbec. Neřeším talent. Myslím, že píle a množství tréninků – opakování přepere jakýkoli talent. Talent je pro mě druhořadá věc.

Aby z toho děti měly dobrý pocit, a přitom viděly nějaké výsledky, jak často trénují?
Děti, které mají hodně velký zájem, mohou u mě trénovat až pětkrát týdně. Realita je taková, že dobří zápasníci trénují třikrát týdně, mám ale i děti, které chodí jen jednou týdně. Záleží na jejich rozhodnutí, jak moc chtějí.

Jaké děti k vám vlastně chodí? Vím, že psychologové doporučují třeba rodičům hyperaktivních dětí, aby své ratolesti přihlásili do sportovního oddílu, kde se vyřádí a snad zklidní.
Hyperaktivní děti u nás moc nevydrží. U nás je poměrně velký dril, kterému se ti hyperaktivní moc nejsou schopni přizpůsobit. Řekl bych, že k nám chodí „normální“ děti, které nijak nevybočují.

V čem ten dril spočívá?
Hodně se u nás opakuje. Jestliže chci něco umět, musím to mockrát zopakovat. Stokrát, tisíckrát. Není potřeba umět spoustu chvatů. Chci, aby se jich děti naučily pár, ale pořádně.

Už jsme se shodli na tom, že úspěch je zájem dětí i rodičů. Vy ale máte přece jen i soutěžní úspěchy. Rodiče nás upozornili třeba na vítězství vaší svěřenkyně Kateřiny Klukové, čím se můžete pochlubit?
Dnes už máme nejen dětské, ale i dospělé závodníky. Katka je velice úspěšná a poctivá v účasti na trénincích. Minulý rok jsme dosáhli toho, že Katka se stala mistryní republiky. Letos jsme byli na evropských závodech v Ostravě a tam jsme v grapplingu získali pěkné druhé místo.
Jaké vlastnosti nebo dovednosti získané v sebeobraně nebo zápasu jsou podle vás cenné?
To cenné je nastavení hlavy. Děti i dospělí, kteří se věnují zápasení, dokážou lépe zvládat situace, které ostatní rozhazují, s klidem. Učí se být v klidu a ve střehu. Fyzická kondice s tím jde ruku v ruce. Fyzičku mají zápasníci i ve vyšším věku výbornou.