Ohlédnutí za klavírním recitálem Martina Hrocha

Jak je Martinovým dobrým zvykem, nebyla jeho produkce pouhým souborem aktuálně nastudovaných skladeb, nýbrž dramaturgicky pečlivě promyšleným konceptem. Klíčovou myšlenkou koncertu bylo hledání výrazových paralel a kontrastů hudebního baroka a impresionismu. V první části vystoupení zazněl Koncert in G pro klavír a orchestr barokního génia G. F. Händela. Orchestrální část díla byla nahrazena smyčcovým kvartetem ve složení: Karel Hampl a Lea Höchsmannová – první a druhé housle, Jan Adamec – viola a Zuzana Robová – violoncello. Zde vynikla erudice Martina Hrocha v interpretaci barokní klávesové hudby. Zejména brilantní dobová hra melodických ozdob odkazující k výrazivu rétorických figur, dokazovala, že Martin je interpretem vzdělaným a v daném žánru poučeným. Händelova hudba zněla i nadále. Tři árie přednesla na vysoké interpretační úrovni sopranistka Šárka Hlochová za klavírního doprovodu hlavního protagonisty večera.

V druhé části koncertu zněla hudba C. Debussyho a A. Caselly, tedy představitelů hudebního impresionismu. Debussyho Bergamská suita byla beze sporu umělecky interpretačním vrcholem večera. Martinova hra byla plná pastelové barvitosti i senzitivity perokreseb. Mladý umělec zde předvedl nejen vysokou technickou úroveň hry, ale také na svůj věk mimořádnou, emocionální zralost. Na závěr vystoupení si Martin Hroch připravil „perličku“ v podobě Variací na Chaconnu op. 3 z roku 1903, poměrně málo známého italského komponisty Alfreda Caselly. V tomto koncertantním monumentu bylo možno slyšet obrovskou šíři vyjadřovacích možností klavíru a originální skladatelskou invenci autora, který svým eklektickým projevem jakoby předznamenal postmoderní trendy konce 20. století.

Recitál Martina Hrocha byl pro přítomné posluchače dozajista mimořádným uměleckým zážitkem a také důkazem toho, co znamená spojení velkého talentu a nezměrné píle.