Nikola Saňáková bez cenzury o české taneční scéně: Někdy to nebývá fér

 Křivdu cítila už několikrát. „Určité tlaky bohužel existují. Svoji roli hraje klubové politikaření. Hodnocení porotců je častokrát ovlivněné tím, koho zrovna trénují. Porotu totiž tvoří vybraní trenéři. Někdy je to dost okaté a hlavně nefér,“ popisovala bez okolků. „Jednou jsem byla opravdu zklamaná. Kdybychom byli do druhého místa, mohli jsme získat třídu A. Jenže nás k překvapení všech odsunuli až na třetí pozici. Přednost dostaly dvě dvojice, které měly své trenéry ve skupině porotců.“

I když se sympatické studentce šumperského gymnázia honilo hlavou kdeco, tancování miluje natolik, že by s ním nadobro praštit nedokázala. „Baví mě, dělám ho odmalička. Neuměla bych s ním skončit ze dne na den.“

Taneční soutěže bývají „těsnou“ záležitostí. Zaujmout musíte během necelých dvou minut. Na parketu se v lepším případě ocitá najednou dvanáct párů, v horších klidně i přes dvacet. O postupujících rozhoduje šest až sedm „arbitrů“. „Vidět a určit, kdo je lepší, bývá dost těžké. Není na to čas. Většinou je klíčový dojem z prvního pohledu. Na zohledňování opravdových kvalit a techniky dochází až později,“ tvrdila Saňáková.

Soutěžní „plac“ bývá tak nabitý, že dochází k nechtěným kontaktům. „Kolikrát je to pořádná tlačenice. Občas vás někdo kopne, dostanete loktem nebo vám šlápnou na nohu podpatkem,“ pousmála se sedmnáctiletá sportovkyně, která má od léta nového tanečního partnera. Na spolupráci se domluvila s parťákem z Ostravy.

POZOR! Celostránkový rozhovor najdete v novém vydání Týdne na severu.

 

Nikola Saňáková je na parketu jako doma.