Mohelnická posila Michal Kovář: Je cítit, jak fotbalem všichni žijíROZHOVOR

 Po trávnících pobíháte ve věku, kdy už drtivá většina vašich vrstevníků dávno pověsila soutěžní kopačky na hřebík. V čem tkví váš recept na fotbalovou „nesmrtelnost“?
„Je to jednoduché. Není za tím nic jiného než poctivá práce. V zápasech, v tréninku, v rehabilitaci. Všechno jsem dělal naplno, vždycky jsem tomu dával maximum. To samé platí také o životosprávě.“

Pozápasové pivko se spoluhráči jste ale určitě neodmítl.
„S klukama jsem chodil, jen jsem na rozdíl od většiny z nich nepil alkohol. Někteří byli po fotbalové stránce nadanější a talentovanější, ale skončili daleko dřív než já. A právě životospráva v tom sehrála důležitou roli.“

Mohelnické angažmá vám dohodil Roman Sedláček. Jak dlouho jste jeho nabídku zvažoval, než jste se ji rozhodl přijmout?
„Asi týden. Ještě jsem mohl jít do Valašského Meziříčí, kde trénuje můj kamarád Martin Kotůlek. Mohelnici jsem dal přednost mimo jiné proto, že hraje vyšší soutěž a že to mám z Olomouce blízko. S Romanem se velmi dobře znám, hrávali jsme spolu v Sigmě. Věřím, že to bude fungovat.“

Co jste věděl o Mohelnici předtím, než vás oslovila?
„Nešel jsem do úplně neznámého prostředí. Hlavně pokud šlo o hráče. V mohelnickém kádru je spousta Olomoučáků, ať už ze Sigmy nebo z HFK. Řadu kluků znám, což moji startovací pozici ulehčilo. Zatím si nemůžu na nic stěžovat. Jsem tady jen pár dní a na každém kroku je cítit, jak všichni v Mohelnici fotbalem žijí. Třetí liga je pro každého v klubu velkou výzvou.“

Myslíte si, že by se váš současný chlebodárce mohl ve vyšší soutěži usadit dlouhodobě?
„Dělá se pro to maximum. Nikdo nestojí o to, aby to bylo jednorázovka a pouze sezónní záležitost. I z tohoto důvodu mě práce v Mohelnici láká. Staví se nová tribuna, pracuje se na kvalitě trávníku, prostě se maká na všech frontách. A to se mi moc líbí. Že se neinvestuje jen do hráčů, ale i do zázemí. Vedení klubu myslí na všechno. Teď je na nás, abychom třetí ligu udrželi. Chceme nasbírat tolik bodů, abychom se mohli pohybovat v klidném středu tabulky bez sestupových starostí. Základem bude vyhrávat doma. Jsem přesvědčený o tom, že na to hráčsky máme. A když do toho dá každý z nás sto a více procent, neměli bychom mít problémy ve vyšší soutěži obstát.“

Nově budete sedět na třech židlích. Kromě hráčských povinností vás čeká plnění trenérských úkolů u áčka i béčka. Je trenéřina řemeslem, kterému byste se chtěl věnovat po skončení kariéry?
„V HFK jsem vedl mládežníky a v Zábřeze devatenáctku. A hrozně mě to bavilo. Ano, u fotbalu bych chtěl zůstat a nejlíp právě jako trenér. Když mě z Mohelnice kontaktovali, nastínil jsem jim své představy. Chtěl jsem hrát, ale i trénovat. Že to vyšlo právě takhle? Jen plus pro mě. Jsem za to rád.“

Kam až sahají vaše trenérské ambice?
„Každý by se jednou chtěl stát koučem klubu z elitní soutěže. Nic se ale nestává ze dne na den. Půjdu po malých krůčcích, budu se učit a sbírat zkušenosti. V blízké budoucnosti bych si chtěl udělat profilicenci, zatím mám áčkovou. “

To vám nevadí tlak, který je na trenéry vyvíjen? Práce je to sice zajímavá, ale zároveň i nestálá, vrtkavá, stresová a ošidná.
„Jsem na to připravený. Jako hráč jsem byl pod tlakem prakticky celou kariéru. I proto věřím, že se s tím dokážu vypořádat a srovnat.“

Většinou jste nastupoval jako stoper nebo defenzivní záložník. Projeví se to na vaší filozofii při určování zápasové taktiky?
„Zkušenosti, které jsem nasbíral, bych chtěl aplikovat do hry mého týmu. Moderní trend je takový, že se hraje víc dopředu, aby padaly góly. Tak jednoduché to ale zase není, záleží na mnoha okolnostech. Třeba na skutečnosti, jakými hráči disponujete. Těžko můžete sázet na ofenzivní pojetí, když na to nemáte vhodné typy fotbalistů. Rozhodující jsou ve fotbale body. Na jaře jsme se Zábřehem hráli dobře zezadu a vyplácelo se nám to. Vzadu jsme to ubránili na nulu, vepředu dali jeden gól a bohatě to stačilo. Dokonce jsme se na chvíli vyšvihli na první místo.“

Jenže to nakonec nedopadlo zrovna slavně. Zábřežský fotbal vyklidil pole a od nové sezóny bude válčit pouze v krajském přeboru. Co si o tom myslíte?
„Že je to nejrozumnější krok, co mohli udělat. Vždycky byste měli hrát jen takovou soutěž, na kterou budete mít hráčsky, výkonnostně a hlavně finančně. To, že se vydali cestou vlastních odchovanců, je správná volba.“

Zábřeh se musel odporoučet z vybranější fotbalové společnosti z finančních důvodů. Dluží vám nějaké peníze?
„Mně nic nedluží. A ani nikomu dalšímu z jarního mužstva. Pan Charvát nám vyplatil všechno, co nám slíbil. Problém vidím spíš v tom, že narůstaly dluhy z dřívějších ročníků.“

Když se řekne fotbal v Zábřeze, co se vám bez přemýšlení vybaví?
„Dva roky, které jsem si užil. Zábřežské angažmá hodnotím jednoznačně kladně a pozitivně. Už jen kvůli výborné partě kluků, nikdy nebyl s nikým problém. I když docházelo každý půlrok k docela výrazným obměnám a šest hráčů pravidelně přicházelo i odcházelo, měli jsme štěstí na dobré povahy. Dokázali jsme se dát do kupy a výsledky tomu odpovídaly. Bez sebemenších potíží jsem vycházel i s lidmi kolem fotbalu.“

Na bývalé působiště budete moct mírně nostalgicky zavzpomínat už v sobotu. V pohárovém utkání vás čeká Uničov, nová destinace exzábřežského kormidelníka Jiřího Balcárka!
„Svým způsobem to bude trochu zvláštní, to máte pravdu. S Jirkou jsme toho zažili hodně jako spoluhráči, v Zábřeze mě trénoval. Na Uničov si každopádně věříme a rozhodně se ho nebojíme. Chceme přes něj postoupit do druhého kola! Dobře si ale uvědomujeme, že to nebude jednoduché. Narazíme na soupeře, jehož kádr je stabilizovaný a v posledních letech se příliš nemění. O tom, že bude v jeho prospěch mluvit větší sehranost, se nedá pochybovat.“


Foto: Petr Fišer

Dva roky v Zábřeze jsem si užil, tvrdí Michal Kovář (vlevo). Od léta je čerstvou posilou ambiciózní Mohelnice.