Jubileum na přístrojích, futsalová Delta Real oslavila dvacet let

 Svým způsobem to připomínalo setkání na přístrojích. Početná rodina „realiťáků“ slavila významné datum v klubových dějinách i přesto, že se tradiční sportovní klub ze Šumperka ocitl ve slepé uličce a už několik měsíců balancuje na hranici klinické smrti. Funkcionářský tým se v jednom letním dni s těžkým srdcem rozhodl, že do nadcházejícího ročníku oficiálních soutěží nepřihlásí žádné mužstvo. Vůbec poprvé v dvacetileté historii! „Omluvenky přibývaly, k venkovním zápasům jsme jezdívali v čím dál okleštěnější sestavě. Nebýt party starších a zodpovědnějších borců, tak jsme předešlou sezónu vůbec nedohráli. Nechtěl jsem, aby to dopadlo stejně i během dalšího období,“ vysvětloval důvod zásadního verdiktu sportovní manažer Jaroslav Horák. „Chování generace mladších hráčů, které jsme si připravili v juniorských ligách, bylo mimo moje chápání. Spousta z nich si ničeho nevážila. Každopádně by nebylo fér házet všechny do jednoho pytle. Našla se i řada příkladných srdcařů, kteří byli ochotni za klub dýchat a potit krev v jakýchkoliv situacích a za každých okolností. Bohužel jich nebylo tolik, kolik bylo potřeba,“ připomněl neradostně Horák a pokračoval: „Moje myšlenka byla taková, že mančaft vytvoříme z nové generace futsalistů, kterým v případě potřeby pomůže stará garda. Jenže to nedopadlo. Po zkušenostech z posledního ročníku jsme usoudili, že s některými jedinci to opravdu nejde a že můžeme vlastní volno trávit jinak než obvoláváním a přemlouváním někoho, komu je ligový futsal víceméně ukradený.“

Vzpomínání na staré dobré časy

V dobách největší slávy byla šumperská Delta velkým hitem, který lákal příznivce ze širokého okolí. Dokonce se vyhřívala na výsluní první ligy! Její popularita stoupala závratným způsobem, natřískané hlediště praskalo při domácích soubojích ve švech. „Postupnými krůčky jsme se dokázali prokousat z okresního přeboru až na špici elitní soutěže. Všechny postupy jsme si vybojovali sportovní cestou a přímo na hřišti. Diváci chodívali už hodinu před výkopem, aby měli dobré místo. V přímých přenosech nás vysílali v televizi, spousta fanoušků s námi jezdila i ven. Třeba autobusovými zájezdy do pardubické ČEZ arény,“ rozplýval se Horák.
Dlouho plánovaný sraz při příležitosti zakulaceného výročí byl především nostalgickým vzpomínáním na staré dobré časy. „Ze čtyř etap, kterými jsme od roku 1994 prošli, dorazilo pětatřicet hráčů, trenérů a funkcionářů. Bylo to moc příjemné. Všichni byli rádi, že se po delším nebo kratším čase zase viděli takhle pokupě a maximálně si to užili. Včetně zakládajících členů a nejvěrnějšího jádra, které vždycky drželo pospolu,“ prozradil Jaroslav Horák. „Popravdě jsem doufal, že nás bude i víc. Někteří se omluvili s předstihem, někteří na poslední chvíli, někteří nereagovali na naše pozvání vůbec. Docela to zamrzelo.“
Horák byl z průběhu předvánočního „mecheche“ nadšený. „Zahráli jsme si futsálek, pustili video se slavnými zápasy a pobavili se u novinových článků a starších fotek z dosud utajeného archivu. Některé vtipné komentáře, hlavně v podání speciálního oslavence Komára Hecla, spouštěly nekončící lavinu smíchu,“ bilancoval spokojeně.

Definitivní konec? Možné to je

Co bude dál? Povstane Delta Real z popela jako bájný fénix? „Nějaké možnosti, že bychom po roční pauze obnovili činnost, existují. Jedním dechem ale dodávám, že v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by se to mohlo opravdu stát. Musela by se poskládat skupina patnácti stabilních hráčů a taky by se musel najít někdo, kdo by mi se vším pomáhal. Ani jedno nevidím zrovna reálně,“ uvedl bez okolků Jaroslav Horák. „Nechám tomu volný průběh, a to s tím, že ještě povedeme určitá jednání. Rozhodnutí je každopádně potřeba udělat do konce ledna. Kvůli přihlášce do soutěže, žádosti o dotace a oslovení finančních partnerů. Není to jednoduchý proces,“ upozorňoval dlouholetý oddílový činovník. „Spíše pesimista jsem proto, že se v přístupu nemalé skupiny potenciálních adeptů pro náš tým za poslední měsíce moc nezměnilo. Úplně jim stačí, když se občas proběhnou v amatérské soutěži, která se hraje na gymplu. Když se jim chce, tak přijdou, když ne, tak na to kašlou. Druhou ligu by museli hrát každý pátek, což by od nich vyžadovalo daleko větší zodpovědnost a spolehlivost. A to jim úplně nevoní. Jestli se blíží definitivní konec Delty? Možné to je,“ nezastíral Horák.

Tvůrci a hlavní protagonisté atraktivního futsalového příběhu, který zatím postrádá šťastnější konec, si narozeninové setkání užili plnými doušky.