Jiří Silný si stojí za svým: Okresnímu fotbalu vládnou špatní lidé

 „Nejvíc mi vadí kvalita celkového vedení okresního fotbalu. Myslím si, že mu vládnou špatní lidé se špatnými zvyky a návyky. Fotbal si dělají sami pro sebe. Chápu, že se mu věnují na nižší úrovni, a ještě k tomu ve svém volném čase, a že se nové tváře neshání snadno. Přesto na svém postoji trvám,“ prohlásil nekompromisně bývalý ligový hráč.

Vůbec se mu nezamlouvají ani poměry v rozhodcovském sboru. „Někteří mladí kluci by do toho rádi šli. Jenže se jim nechce pískat vedle těch starších. Kolikrát se dokonce stydí za to, co jejich méně kvalitní kolegové předvádějí. Když se chtějí správně zařídit podle svého nejlepšího přesvědčení, tak je usměrní takovým způsobem, že je to nebaví a nemají zájem dál pokračovat a být součástí tohoto koloběhu. To je samozřejmě špatně. Jsou to věci, které fotbal na okrese zabíjí a hrozně mu škodí,“ vypálil Silný. „Oddíly jsou trestány nesmyslnými pokutami. Řada klubů balancuje na hraně a každá taková újma je pro něj dost bolavá. Jsou případy, kdy je funkcionářsky zaštiťují třeba jen dva obětavci. Jak můžou přijít na zasedání disciplinární komise nebo jinou svazovou schůzi, když jsou oba v práci, nebo jinak časově indisponováni? I tak je z toho hned automatický finanční postih,“ pokračoval ve svém negativním pohledu.

TREST ZA BRATRUŠOV

V první polovině aktuální sezóny ho v největší míře dopálil verdikt, který padl po vyhroceném duelu s Bratrušovem. „Původně jsem žádný trest nedostal, protože jsem v tom jednoznačně nefiguroval. Až po týdnu si někdo stěžoval, že jsem byl údajně vykázaný z lavičky a jak to, že se to přešlo bez odezvy. Za něco, co se nestalo, jsem nakonec nesměl na střídačku na šest kol. Šlo jen o to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, což mi na svazu sami potvrdili. Jirko, my tě musíme potrestat. Jinak by se poukazovalo, že u nás máš nějaká privilegia…,“ vrátil se k nervóznímu střetnutí, jehož průběh narušila červená karta oprávněně udělená domácímu Trunkátovi. Při odchodu do kabiny se vikýřovický záložník dostal do konfliktu s hostujícími příznivci a vznikla mela, v níž měly početné zastoupení obě strany. „Stál jsem od toho třicet metrů a byl v klidu. Stejně jako trenér Bratrušova,“ popisoval Silný. „O něco později jsem rozhodčímu Rulíškovi řekl svůj názor. Že ke všemu došlo jen proto, jak píská, a že je to z velké části jeho chyba. Odpověděl, že mě taky vyvalí, a dal mi žlutou kartu, která v tomto případě v pravidlech neexistuje. Může mě akorát vykázat, a pokud bych neuposlechl, má právo utkání ukončit. Nic z toho neudělal. Nakonec nastavil přes deset minut, přestože mě na přímý dotaz informoval o pěti. V zápise se o celém incidentu neobjevila ani čárka. Byl to zápas, který vůbec nezvládl. A co vím, tak nezvládá a kazí téměř každé utkání, a to včetně mládežnických kategorií. Pravidelně dělá spoustu záseků,“ nebral si Jiří Silný servítky. „Na disciplinárce jsem ho usvědčoval větu po větě. Komise dobře věděla, že mám pravdu a že jí rozhodčí lže. Nakonec mu dá stejně zapravdu tím, že mě potrestá. Člověka pak napadá jediné: Proč fotbal vůbec děláme? Má to smysl?“

BUĎTE NEVIDITELNÍ!

Někdejší produktivní útočník s čichem na góly si dobře uvědomuje, že se se svým týmem pohybuje na okresní úrovni. „Právě proto by rozhodčí do dění na hřišti měli zasahovat co nejméně. Jenže místo toho, aby se snažili být takzvaně neviditelní, se do všeho strašně zamotávají. Jsou arogantní a schválně dělají věci, aby vás naštvali a dokázali vám, kdo je na hřišti pánem a kvůli komu se vlastně hraje. Mladé mezi sebe nepustí ve smyslu, že pískají, jak pískají. Třeba už zmiňovaný Rulíšek. Každý ví, že to neumí. I tak ho příslušná komise nevyhodí, protože za ním někdo tvrdošíjně stojí. Chtělo by to radikální řez a trochu odvahy zbavit se podobných typů. Jinak se to bude valit dál jako kulička, jako hovnivál, a nikdy nedojde ke zlepšení. Je potřeba se nad tím zamyslet a fungovat jinak,“ řekl Silný, jenž by kromě Vladislava Rulíška odsunul na vedlejší kolej i jiného arbitra Miroslava Trávníčka. „Je inteligentní, disponuje výborným fyzickým fondem, řídil zápasy ve vyšších soutěžích. Bohužel nemá cit pro fotbal. Z titulu své funkce se na trávníku chová povýšeně a dokáže hráče lehce vyprovokovat. Slovně se jim vysmívá, dává jim karty za nic a záměrně je vytáčí,“ vysvětlil, proč mu třiatřicetiletý sudí leží v žaludku.
Kormidelník Vikýřovic se ve fotbalovém prostředí pohybuje řadu let. S tím, že by se ve fotbale hojně uplácelo, nesouhlasí. „Podle mě jsou úplatky jen předsudky. Nevěřím tomu, že by rozhodčí v nižších soutěžích přišli a řekli si o peníze. Nebo že by finanční všimné nabízely samotné oddíly. Zvlášť teď, když obracejí každou korunu. Jestli ano, tak jsou to sakra výjimky,“ tvrdil přesvědčeně. „Spekulace budou vždycky. Hlavně u diváků. Rozhodčí je pořád jen člověk a chyby děláme všichni. Někteří škarohlídi to vidí jinak a okamžitě si to vyloží tak, že je to podplacené. Já myslím, že ne. Ale můžu se mýlit,“ dodal vzápětí.


Foto: Petr Fišer

Vikýřovický kouč svazové funkcionáře nešetřil.