Jaroslav Klemsa: Jsme jedna velká rodina. Tahoun staroměstského Baníku nahání nejen soupeře, ale i pytlákyROZHOVOR

 „Vyšší soutěž by mě samozřejmě lákala. Jenže to nejde skloubit. V lese, který mám v práci na starosti, jsme měli kalamitu, popadala v něm spousta stromů. Navíc jsme s přítelkyní koupili barák, na kterém se musí udělat a opravit řada věcí. Takže momentálně nevím, kam dřív skočit. Nestíhal bych trénovat tolik, kolik by bylo potřeba. Čáru přes rozpočet mi udělal i fakt, že byl Šumperk zařazen do déčkové skupiny. Protože jsou tam výlety na celý den, dostával bych se do skluzu na všech frontách,“ vysvětloval rychlonohý fotbalista, proč po úspěšné sezóně na Tyršově stadiónu opět zakotvil ve Starém Městě.

Baník po vydařené jarní části uplynulého ročníku I. B třídy platí ve vaší soutěži za černého koně. Nejeden soupeř vás řadí do úzkého okruhu favoritů. Přijímáte tuto roli?
„Nepřijímáme. Chceme jít zápas od zápasu a co se z toho nakonec vyvrbí, to se teprve uvidí. Po návratech některých zkušených kluků se cítíme být silní jako už dlouho ne. Ale že bychom se automaticky viděli někde na špici tabulky, to zase ne. Zůstáváme při zemi. Zatím všechno funguje, mužstvo šlape i na trénincích. Účast bývá hojná. V kabině panuje velmi dobrá atmosféra.“

Ve Starém Městě připomínáte Klapzubovu jedenáctku. Kromě vás hrají za Baník i vaši bratři Michal a Ondřej. To se jen tak nevidí.
„A taťka nás trénuje! Je to pro nás srdcová záležitost. Dohromady jsme ve Starém Městě taková jedna velká fotbalová rodina.“

Bavíte se doma o fotbale často?
„Hodně často. Máme společnou kancelář, takže je to prakticky neustálé téma. Hlavně v pátek před zápasem a v neděli po jeho skončení. Debatujeme o tom, co mohlo být lepší, co se povedlo, co se naopak nepovedlo, v čem se musíme zlepšit. Na dlouhé rozebírání je toho spousta.“

Jste státním zaměstnancem Lesů České republiky. Co přesně tvoří vaši pracovní náplň?
„Správa dva a půl tisíce hektaru lesa. Starám se úplně o všechno. Práce je mým koníčkem, protože mě baví. Lesařině se věnoval můj děda i táta, takže to máme v rodině. Každý den jsem v přírodě, nemůžu si stěžovat.“

Říkáte, že se staráte úplně o všechno. To znamená, že je ve vašem popisu práce i nahánění pytláků?
„Taky. Jsme tady od toho, abychom les kompletně spravovali a hlídali ho. Dnes už se ale moc nepytlačí. Jsou za to přísné tresty a velké pokuty, lidi si to nedovolí. Není to jako dřív.“


Foto: Petr Fišer

Jaroslav Klemsa ještě ve žlutém dresu Šumperka.