JAK TO VIDÍM JÁ: Odpojení od (házenkářských) přístrojů? Jednou to přijít muselo

 Šumperk se pro nedostatek hráčů nepřihlásil do žádné soutěže. Protože se bavíme o tunelu, na jehož druhé straně není vidět sebemenší světélko naděje, je vysoce pravděpodobné, že už se v žádné nikdy neobjeví. Je konec. Definitivní konec jedné party, která táhla za společný provaz a v dobách největší slávy dokázala fantastické věci. Po šokujícím titulu v první lize si vybojovala právo startu v nejvyšší soutěži.
Čas zastavit nejde, roky přibývají. Hrající trenér Petr Korec avizoval s předstihem, že nedávno vypršená sezóna je jeho poslední v kariéře. Rozloučil se v osmatřiceti letech s tím, že chce volný čas věnovat čtyřčlenné rodině. Ze stejných nebo zdravotních důvodů ho následovali další veteráni Marek Mikuláš a Stanislav Drechsler. Loď se začala potápět a neměl ji kdo zachránit. Došlo k naplnění černého scénáře, k němuž se schylovalo už několikrát.
Šumperská házená vychovala řadu hráčů, na které se bude nostalgicky vzpomínat. Protože každý rok hospodařila s omezeným finančním rozpočtem, nikdy nebyla zkažená penězi. Semknuté mužstvo plné odchovanců se scházelo výhradně pro zábavu a dobrý pocit ze hry. Zadarmo, bez závidění, pro radost a uvolněnou náladu. V nedělním dopoledni bavilo před obědem sebe i věrné fanoušky. Všichni do jednoho tvořili velkou rodinu, ve které vládly usměvavé tváře, pohoda a vzájemná sounáležitost a propojenost. Bylo to víc než jen sport.
Malé město na úpatí Jeseníků si zatruchlilo na dalším funuse. Není to tak dávno, co z podobných příčin opustil futsalovou scénu ligový klub Delta Real. Kdo bude další? Přežijí jen ti nejsilnější. Menší kolektivní odvětví, jako je házená, začnou dojíždět na malý zájem ze strany mládežníků. Je to začarovaný kruh, z nějž vede do relativního bezpečí jen extrémně složitá cesta. V uspěchané době, ve které dominují počítače, mobily, sociální sítě a spousta jiných pohodlnějších možností a aktivit, se rozhodně nejedná o poslední sportovní umíráček. V blízké budoucnosti bude zvonit čím dál častěji a hlasitěji.
Klobouk dolů před všemi, kteří obětavě táhli házenkářskou káru až do roztrhání těla. Zaslouží upřímné uznání a poděkování. Ve skromných podmínkách servírovali spokojenému a vděčnému publiku za málo peněz hodně kvalitní a sympaticky znějící muziky…


Foto: Petr Fišer

Manželé Krobotovi jako stěžejní oddíloví funkcionáři dělali do poslední chvíle, co se dalo. Házená v Šumperku kritickou situaci ani tak nepřežila.