Irena Jonová: Škola by měla být pro mladé lidi pevným bodem

Myslím, že ředitelům v učňovském školství dnes nikdo nezávidí. Proč jste se rozhodla pro tak těžkou práci?
Jít do konkurzu na ředitele jsem se rozhodla, protože jsem si říkala, že udělat změnu po patnácti letech, bude zdravé. Učila jsem dlouho na jednom místě a sílil můj pocit, že studenti přestávají být mými partnery, že úroveň středoškoláků rok od roku klesá. Stále častěji jsem si uvědomovala, že mě ta práce už netěší tak, jako dřív. Řekla jsem si, že bude dobré, posunout se dál.

Jaké byly na podzim vaše ředitelské začátky?
Přiznám, že ze začátku to bylo obtížné, hodně náročné, ale kolegové tady jsou velmi vstřícní a pomáhají mi, nemohu si stěžovat. Představy, které jsem měla, se nám postupně snad daří naplňovat. Škola by měla být otevřenější, vstřícnější k městu a k celému regionu. Atmosféra ve škole by měla být přátelská, ale na druhou stranu vyžaduji důslednost a dodržování určitých zásad. Studenti by měli vnímat, že i mimo vzdělání se jako pedagogové budeme snažit nabízet kultivované, příjemné prostředí, a očekáváme od mladé generace slušné chování a uvědomění, že mezi námi není žádná ostrá hradba.


V dnešní době, kdy ve společnosti je to bohužel nastaveno tak, jako by vyučit se řemeslu bylo něco míň než absolvovat třeba gymnázium, to nemáte jednoduché. Jak se s tím potýkáte?
Já jsem teď byla navštívit naše učně v Německu, oni tam pobývali tři týdny a měla jsem tu příležitost mluvit s německými odborníky o jejich učňovském školství. Jejich problémy jsou naprosto odlišné od těch našich. Ve skutečnosti téměř nemají problémy. Tam žáci už v deváté třídě základní školy skládají závěrečné zkoušky a na základě těchto zkoušek mohou jít teprve na střední školy, do učení. Výsledek je, že jejich učňové se chtějí u řemesla udržet, protože pro to museli něco udělat, aby se k té práci dostali. Líbila se mi celoněmecká kampaň řemeslnické komory, kde vhodným způsobem upozorňovali na nutnost rozvoje řemesel. Bylo by dobré, kdyby se mohlo něco takového udělat u nás. My musíme překonávat hlavně ze strany rodičů jakýsi despekt k učňovskému školství.

Vy jste se o takovou malou kampaň pokusili v Šumperku, všimla jsem si plakátů.
Objížděli jsme s panem vedoucím učitelem s těmito plakáty základní školy. Navštívili jsme ředitele a musím říct, že jsme se setkali jenom se vstřícností. Slíbili, že když se jejich žáci nedostanou na vysněné školy, budou mluvit o tom, že naše škola je příznivě nastavená, že tu studenty, učně čeká to dobré. Pedagogové základních škol a učňovského školství by se také měli více poznat, ten vztah by pak byl jiný.

Máte pocit, že se v tomto směru situace zlepšuje?
My teď děláme projekt Podpora technického vzdělávání, je to v rámci Olomouckého kraje. Ze začátku jsem měla pocit, že se na mě ředitelé základek dívali trochu z patra, ale když měli možnost se do toho projektu zapojit a viděli, že jejich žáky to baví, ten vztah se narovnává. Někteří učitelé a zástupci už dnes do těch kroužků děti rádi a dobrovolně doprovázejí. On by to vlastně neměl být jen projekt, ona by to měla být samozřejmost. To mi právě říkali v Německu, že u nich to tak je. Žáci od druhého stupně tam docházejí do dílen řemeslnické komory a odborníci už si vytypovávají, kdo je šikovný, koho by mohli přitáhnout. Je tam v tomto směru dlouhodobá péče.

Je po přijímačkách, jak pro vás dopadly, máte dost zájemců pro příští školní rok?
Máme méně přihlášek a zápisových lístků než loni. Jako každý rok to bude boj o žáka, protože školy jsou placeny podle počtu přijatých žáků, což taky není úplně nejlepší cesta. Jsou obory, kde není tolik učňů, ale přesto jsou ty obory potřebné. U nás je to třeba nábytkářská výroba, což je čtyřletý maturitní obor a velký zájem o něj není. Přitom si myslím, že studenti, kteří to zvládnou, jsou velmi dobře uplatnitelní. Někteří se pak věnují řemeslu, jiní jdou i na vysoké školy. Tito lidé mohou také často tvořit takový ten střední kádr ve výrobních firmách. Možná jsou tam obavy rodičů z nákladů, protože je pravda, že zřízení truhlářské dílny je nákladnější než třeba vybavení kadeřnického studia. Možná to ty rodiče odrazuje.

Není tajemstvím, že učňovské školy plní často mladí lidé z neutěšených sociálních poměrů.
Ano, vycházejí často ze špatných sociálních podmínek, ale prostředí, které dokážeme ve škole vytvořit má na ně velký vliv. Jsem přesvědčená, že škola by měla být pevným bodem pro to dítě. Kde jinde by mělo najít zastání, jistotu a pravidla: tohle je v pořádku, ale tohle už se nesmí. Ta škola by to měla dát, když už to ty děti nenajdou doma. Takže když by měli možnost zůstávat tu po škole a sportovat, tak vím, že i ten sport je může odvést od negativních jevů.

Možná i to odrazuje některé rodiče od učňovského školství, ten strach, aby jejich potomek nezapadl do špatné společnosti.
Myslím si, že to prostředí a jeho kultivace by právě děti, které sem přicházejí ze sociálně narušeného prostředí, mohlo vést dobrým směrem. Je to náš úkol, úkol pedagogů ukázat jim jiný svět. Věřím, že rodiče, kteří mají obavy, pochopí, že naše škola je otevřená, že říkáme pravdu a na nic si nehrajeme. Nejlepší je, když se přijdou podívat, aby viděli, že se nemáme za co stydět. Na podzim chceme udělat velkou akci pro studenty i rodiče.