INSPEKTOR TÝDNE V MADRIDU: Tanec s „Bílým baletem“, sen se stal skutečností

Ve slunném Španělsku se ochotně ujal funkce inspektora Týdne. Je to vůbec poprvé, co redakční vyslanec slídil za hranicemi České republiky. A hned se jednalo o půdu jednoho z největších a nejslavnějších sportovních gigantů na světě. „Realu fandíme celá rodina. Je to pro nás společná láska,“ svěřoval se bez okolků. „V tomto případě se shodneme jednoznačně. Pokud jde o český fotbal, platí u nás pravý opak - naše sympatie se liší docela zásadní způsobem. Odmalička totiž fandím Slavii a taťka s bráchou jsou kovaní sparťané,“ vysvětloval s úsměvem na tváři odchovanec Šumperka.

Real ano, Sparta ne!

Zájezd do Madridu naplánoval se svým mladším sourozencem. Na stejnou španělskou stanici naladěného tátu chtěli potěšit nevšedním dárkem ke kulatým narozeninám. „Všechno jsme zařizovali na vlastní pěst. Nebyla to žádná sranda, předprodej lístků pro klubové nečleny Realu začal až týden před zápasem. Hodně dobrodružné bylo i samotné objednávání vstupenek. Mohli jsme to řešit pohodlnější variantou přes cestovky, jenže ty to mívají většinou dost předražené. Navíc jsme si říkali, že když už tam pojedeme, chceme mít co nejlepší výhled a ne se trápit s dalekohledem někde pod střechou. Proto nám nezbývalo nic jiného, než cinknout přímo do Madridu,“ popisoval Netopil. „Problém byl v tom, že tam nikdo neuměl anglicky. Jsou natolik hrdí, že i po hráčích vyžadují výhradně španělštinu. Razí heslo, že když jsme největší klub na světě, proč by se tady mělo mluvit jiným než domácím jazykem. Nebýt pomoci jednoho spřáteleného Kubánce, tak tam snad voláme ještě teď. Komunikace vázla, hovor trval více než hodinu. Nakonec všechno dobře dopadlo. Seděli jsme kousek od VIP lóže a mohli si fotbal vychutnávat z několika metrů. Bylo to super,“ rozplýval se jeden ze čtyř účastníků výpravy. Její součástí byl i hrabišínský spoluhráč Karel Šimek.

Za hvězdami za 15 tisíc

Hltat umění madridských hvězd z příznivé pozice, to není jen tak. Musíte rozbít pečlivě krmené prasátko a ještě přidat pár velkých bankovek navrch. „Nejdražší položkou celého výletu byly vstupenky. Na Realu nás přišly na 118 euro, dalších 75 jsme dali za víkendové utkání sousedního Atletika s Bilbaem. Když k tomu připočítáte necelé čtyři tisíce za letadlo, relativně příznivou položku za šestidenní ubytování a balík peněz na útratu, jste ve finále zhruba na patnácti tisících,“ nechal nahlédnout do zájezdového rozpočtu Netopil.
Společně s cestovatelskými parťáky aplaudoval snadnému vítězství „Bílého baletu“ 3:0 nad průměrnou Almérií. „I když trenér Ancelloti šetřil sedm borců ze základu na sobotní zápas se Sevillou a následný duel Ligy mistrů proti Juventusu, byla to naprosto jednoznačná záležitost. Soupeř nekladl odpor a nechal se porazit s prstem v nose. Nulu za Real bych v takhle poklidném večeru vychytal i já. Až na tři zblokované střely na domácího brankáře nic nešlo. Lehce je schoval do koše,“ vrátil se do víru dění zkušený gólman ze Šumperka.

Konkurenční Atletiko? Křápaná jako v Česku

Při souboji Atletika Madrid s Bilbaem se žádné branky nedočkal. Sice padly hned tři a všechny do sítě hostujícího mužstva, ale ani jedna neplatila kvůli údajnému ofsajdu. „Taková rarita se moc často nevidí. Jinak to byla spíše trápená. A taky nečekaná křápaná. Docela nás to překvapilo. Oba týmy patří ke španělské špičce a hrávají poháry, přesto to za moc nestálo. Kromě gólů jsme ve velkém postrádali lepší kombinaci po zemi. Chvílemi jsme si připadali jako na české lize,“ podivoval se Radim Netopil. „Zásadní rozdíl dělali pouze diváci. Bylo jich 55 tisíc a co tři minuty se do fandění zapojoval celý stadión. Včetně Karla Šimka, který byl - ač jako fanda Barcelony – neustále aktivní,“ práskl na svého kamaráda a pokračoval: „Na Realu se mi atmosféra jevila daleko vlažnější. Slyšet byl akorát kotel, ostatní se nechávali strhnout jen výjimečně. Částečně to bylo dané určitou rozmazleností, částečně soupeřem z kategorie ne tolik atraktivních. Věřím, že když se válčí s nenáviděnou Barcou, je to úplně jiný hukot.“
Proti Almérii se do ochozů dostavilo 71 tisíc „nejvěrnějších“. Tedy o čtrnáct tisíc méně, než je plná kapacita. „Stadión je to samozřejmě nádherný a měl jsem velkou radost, že jsem se na něj konečně dostal. Po zkušenostech z Varšavy nebo Istanbulu, kam jsem se podíval s českou reprezentací, mi ale dech nevyrazil. Nijak zvlášť dojatý jsem nebyl ani při předzápasové klubové hymně. Ze všeho nejvíc mě uchvátila síň slávy. Real už toho vyhrál tolik a vidět všechno na jednom místě takovou jedinečnou formou, to je něco neuvěřitelného. Mají to tam vymyšlené a udělané famózně. Při video sestřizích z veleúspěšných dob Alfréda di Stefána se mi do očí draly slzy,“ netajil nadšenec tělem i duší.

Logo všude včetně záchodových kachliček

Santiago Bernabeu, uznávaný palác „Los Blancos“, je plný luxusu a čistoty. Úklidová četa se nachází v neustálé permanenci. Na udržovaných záchodech jsou bílé kachličky a na každé z nich se nachází znak Realu! „Exkurze po stadiónu nám zabrala čtyři hodiny a maximálně jsme si ji užili. Byli jsme úplně všude včetně tiskového centra nebo kabiny áčka. Celkem nás zarazilo, že není moc velká. Oproti všemu jinému nám připadala docela obyčejná a zvláštně dispozičně řešená. Určitě by se ve světě našly mnohem lepší. Prostě nic extra,“ hodnotil střízlivým pohledem Radim Netopil.
Domovský ráj Realu neleží na okraji města, jak bývá v některých případech zvykem, ale přímo v centru. Všude okolo je bytová zástavba a normální ulice. „Největší šťastlivci to mají na stadión padesát metrů. Před ním je parčík, kde má každá evropská země svůj strom. Česko reprezentuje zasazená lípa. Vevnitř je o vás dobře postaráno. V každém sektoru jsou občerstvovací stánky s vesměs klasickým sortimentem, které jedou na stoprocentní otáčky. Nikdo nikoho nezdržuje, netvoří se žádné fronty. Protože jsme po nealkoholické pivní náhražce netoužili, nechali jsme své chuťové buňky uspokojit až po zápase mimo stadión. Ve všech restauracích vám k objednanému pivu přihodí nějakou pochutinu a něco k zakousnutí. Tyčinky, brambůrky, kousek ryby. Jednak nechtějí, abyste byli rychle opilí, a jednak si to můžou dovolit. Pivko tam stojí čtyři až šest euro, takže majitelé kvůli menšímu jídelnímu prezentu určitě nezkrachují,“ odtajňoval poměry na Pyrenejském poloostrově Netopil.
Výpravu do Španělska si nemohl vynachválit. A nebyl sám. „Kdyby bylo na mně, dal bych šest hvězdiček z pěti,“ vyřkl na závěr svůj jednoznačný ortel zahraniční inspektor Týdne.

 

Bratři Netopilové a Karel Šimek na posvátném fotbalovém místě, kde by se chtěl alespoň jednou v životě ocitnout každý příznivec Realu Madrid.