Házenkáři vzkazují: Žádná smrt, žádný konec. Jedeme dál!ROZHOVOR

 „Je to tak, soutěž jsme přihlásili. Odehrát bychom ji měli v téměř stejném složení,“ prozradil zkušený křídelník PETR KOREC.


Byla to jednoznačná volba?
„To určitě ne. Váhali jsme opravdu hodně, nebylo to jednoduché rozhodování. Já osobně si vůbec nejsem jistý, jestli jsme udělali dobře. Každý, kdo šumperskou házenou sleduje, ví, že nemáme budoucnost. I kdybychom vydrželi dalších deset let, tak nás nikdo nedoplní. Je tam obrovská díra. Nebudeme si nic nalhávat, jen se odkládá konec, který se každým rokem blíží.“

Jaké faktory sehrály klíčovou roli?
„Tím stěžejním byl zájem Michala Kubáčka. Už za nás v minulosti hrával a teď nás kontaktoval s tím, jestli by se mohl vrátit. První ligu v Olomouci odpískal kvůli časové náročnosti a jako Droždíňák je ochoten dojíždět právě k nám. Mile nás to překvapilo. Je to kvalitní a zkušený hráč, který nám hodně pomůže.“

A ostatní atributy?
„Příští rok v létě se házená v Šumperku dožije kulatého jubilea, od jejího založení uplyne přesně 70 let. Shodli jsme se na tom, že by bylo dobré, kdybychom do té doby vydrželi a svým dílem přispěli k připravovaným oslavám. Svoji roli sehrála i snaha tří dorostenců, kteří nás doplnili v předešlých sezónách. Do party zapadli parádně, jsou to super kluci. Jako staří pardálové je nechceme nechat ve štychu, společnou káru dál potáhneme i kvůli nim. Jdeme do toho!“

Nastínil jste, že v téměř stejném složení. Proč slovíčko téměř?
„Maty Vobořil se stěhuje do Prahy, od začátku července tam nastupuje do nového zaměstnání. Do Šumperka bude jezdit pouze jednou za čas, což pro nás znamená, že s ním můžeme počítat zhruba stejně jako s Kubou Markem. Tedy jen výjimečně. Za každou pomoc budeme každopádně rádi, což platí taky o některých starších hráčích, kteří toho už moc nenatrénují. Přesto uvítáme, když dorazí.“

Už se ví, jakou podobu bude mít další ročník druhé ligy?
„Hlasy a informace se různí. Že končí pět týmů, že se některé slučují, že do ní chtějí dobrovolně přejít méně ambiciózní mančafty z vyšší soutěže. Všechno se teprve uvidí. Na našich předsezónních plánech se nic nemění, připravovat se začneme od 11. července. Tradiční letní dril bude zaměřený na fyzičku a práci s balónem. Teď se udržujeme prostřednictvím pohodového fotbálku.“

Čeká vás obhajoba šesté pozice. Jak s odstupem času konečné umístění vnímáte a hodnotíte?
„Před sezónou bych takový výsledek rozhodně nebral. Kdybyste se mě ale zeptal tři nebo čtyři kola před koncem, tak bych za něj byl vděčný a šťastný. Vždyť nás tehdy dělily dva body od sestupu. Podle mě je to spravedlivý odraz toho, čeho jsme schopni dosáhnout. Jak už jsem říkal dřív, jsme průměrný druholigový tým. Takový, který na elitu soutěže nestačil a v průběhu sezóny zbytečně prohospodařil některé zápasy, v nichž měl určitě bodovat. Pořád dokola se u nás točí sedm lidí a na můj vkus jsme strašně čitelní. Stanovit účelnou zápasovou taktiku proti Šumperku je velmi jednoduché.“

Narážíte na malé využívání křídelních prostorů?
„Kolikrát je na křídlech takové volno, že by šel uspořádat den otevřených dveří. Jenže balón tam stejně nedoputuje. Až příliš spoléháme na střeleckou potenci tří spojek. Stačí si osobně pohlídat dvě z nich a většinou jsme nahraní. A to neříkám proto, že zrovna já operuju na křídle. Vidět to musí každý, kdo tomu aspoň trochu rozumí.“

Přesně před rokem jste převzal funkci hrajícího trenéra. Jak se vám nelehká role zamlouvá?
„V prvé řadě se vůbec nepovažuju za žádného trenéra. Jen se snažím tréninkové jednotky poskládat tak, aby to kluky bavilo. Takže se do nich pokouším vkládat nové věci, třeba s motivačním podtextem. Kromě toho se podílím na určování základní sestavy. V průběhu zápasu je to podstatně horší, absolutně nechápu, jak to Peťa Dopita mohl všechno zvládat. Já osobně během hry nestíhám skoro nic, o přehledu radši vůbec nemluvím. Nedaří se mi to skloubit. Proto se v nejrůznějších situacích radíme kolektivně a zásadnější verdikty jsou výsledkem, k němuž dospěje rada starších. V čele s Tomášem Laštůvkou a Zbyňou Ošťádalem.“

Zmínil jste jméno brankářské jedničky. Bude v Šumperku pokračovat?
„Právě Zbyňa byl jedním z těch, kteří zvedli ruku, abychom hráli dál. Končit se mu nechce a jak sám říká, házená s námi ho baví. Přesně to samé platí i naopak. Jsme moc rádi, že ho máme. Mimo jiné proto, že je to náš bavič a velký pohodář.“



Foto: Petr Fišer

Michal Kubáček (vpravo) by se od nadcházející sezóny mohl stát staronovým členem šumperského kádru.